|
| ||||
| ||||
|
79
„A což p u b l i k u m, jak pak se chovalo při mši, při nešporách a požehnání?” Ač kt rský Fíradec se má za město velmi liberální, bylo chování se posluchačů v kostele katliedrálním slušné. Nesluší ovšem zatajiti, že přec tam bylo několik lidí, kteří bucS snad očima a ne ušima chtěli zkoumati krásu zpěvu a proto obrátili se zády k oltáři dívajíce se na kůr zrovna zpěvákům do úst; jiní zas tuším měli as ochromlé nohy, aneb kolena jejicli byla ze skla a proto bojíce se, aby je neroztloukli, uepoklcicli ani při pozdvihování, ani při požehnání. „Pravíš, milý čtenáři, to že není slušné a že by se to mělo pokárat?” Dobře máš, z celé duše ti přisvědčuji. Ale hlas jakýsi volá zas: „Ad te ipsum oculos reflecte !” Myslíš, že takové smutné úkazy jsou v Praze věcí nevídanou? Na člověku, jenž bez kousku víry a nábožnosti do chrámu vejde, nezpůsobí zajisté ani posvátná budba bned nějaký div, aby v okamžiku jej proměnila v řádného katolíka. Ba já ti, milý čtenáři „Cecilie”, něco do ucha pošeptám; vid', že mč neprozradíš ? Zpěváci kostelů mnohdy ze všech přítomných nejmenší pobožnost ukazují a nejméně slušně se cliovají. To jest zvlášt vidno tam, kde panuje starý instrumentální šlendrian a kde všelikeré primadony se scházejí, aby při Graduale aneb Offertorium jedněm uši lechtaly, druhým pak -- t. j. nábožným katolíkům — ki•kolomnými skoky hrdla svélio straclin na-háněly a je takměř z kostela vyháněly. A co myslíš, milý čtenáři? Snad v kostelích, kde prý už „reforma je provedena”, v této věci patrná změna se stala, snad tam všichni zpěváci cliovají se tak, jak to od nich žádá víra katolická a zákon církve? Já o tom pochybuji a brdu tak dloulio pochybovati, dokud nespatřím, že zpěváci do kostela přicházejíce jako praví katolíci se chovají, před velebnou Svátosti pokleknou, dřív než na kúr jdou. Kde takto ještě na mnohých stranácli silně se po-kulhává; jednak co do zpěvů k předpistim církve zřetel se obrací, jinak ale na př. co do jazyka, (kde předepsán text „latinský”) zákony církevní lehkovážně se přestupují aneb zcela nepovšimnuty zůstávají, tu^ nelze tuším říci, že by reforma už byla „provedena”. (Do-kladem budiž ze zmíněného už slovníku Kornmiillerova závěrek článku Chorál a pak celý článek Chordirector, str. 93.) 0 litaniícli auctore Rinaldo di M e l sluší ještě doložiti, že vyznačuji se hojnou rozmanitostí, že jednohlasný chorál střídá se vypuzování dábla, kde jeden zly' duch dveřmi se vyžene a dva jiní ještě horší oknr,m do domu se vpustí. Jedině ostí•íhání „celélio zákona církevnílio” jest e to, aby lidi pro opravu liudhy chrámové získalo. se zpěvem vícehlasným a že skladbě žádnou výtku nelze učiniti. Z testu nic nebylo vy-necháno, ani přeskočeno, každá prosba (Invocatio i Responsio) samostatně vynikla, text pak sám jest onen známý pro veřejnou pobožnost nyní approbovaný text litanií loretausl:ýcli. Kdo zná podstatu a účel litanii, shledá snadno, jak vyniká tato starší skladba nad novomódní, instrumentované litanie, které už pozbyly rázu střídavé modlitby. Však i litanie k Panně Marii od Palestriny, jež B. Kothe uveřejnil v prvním dílu své Musica Sacra, (`Veihnachtskreis pro mužský sbor) nejsou bez vady, protože mají jiný text než loretanské. V Praze provozovaly se při májové pobožnosti také nějaké litanie od Palestriny. Byly-li to litanie svrchu uvedené s textem závadným, nemolilo by se jich provozování schvalovat. *) Tantum ergo a Genitori Vvoc. od IIaniše utrpělo značně tím, že v IIradci jest způsob dávat požehnání uprostřed verše. Sotva za-znělo tedy kousek Tantum ergo (před litaniemi), hned vpadlo do toho požehnání a ostatní část se ztratila. Nejinak vedlo se verši Genitori po litaniích. Zpěváci také majíce in actu benedictiones nepřetržitě zpívat, sotva to molili učinit s úpinou pozornosti, jestliže spolu Velebné Svátosti náležitou poklonu vzdáti chtěli. Co soudíš, milý čtenáři? Není-liž krásnějším způsob dávati požehnání po ukončení zpěvu, za iípiného posvátného ticha? Tím skončena pobožnost v kostele v úterý. — 0 sedmé hodině pak večer byla v o l n á s c li ů z e v sále hostince ,Puntigamer Bierlialle". Sál byl okrášlen zelením, po stěnách pak zavěšeny znaky mnohých diecésí. President jednoty Cecilianské diecése Sekavské, kněz dr. Fraidl, uvítal několika upřímnými slovy hosti přišlé, kdež i zmínil se o důležitosti hudby chrámové, ueopomena zároveň vy-tknouti cíl generalní schůze jednoty Cecilianské. Ješto dr. Nitt, president jednoty, schůze se nezúčastnil, byl v Hradci předsedou jeho Srovnej tyto dekrety kongregace sv. obřa(lů: a) Presbyteri et Clerici civitatis Ragusiae supplicarunt pro licentia addendi in Litaniis B. M. V. nomen S. Joannis Baptisttie. R e s p. Nil addenchun in Litaniis B. M. V. sed o m n i n o r e c i t a c i d e b o r o, prott jacent impressae pro Domo Laureutana. Die 2. Aug. 1631. Syracus. (Gar(lellini I. mun. 932 ) b) An liceat titulo specialis devotionis Litaniis San(-tornm vel Lauretanis aliduem versiculnm addere ? 11 e s p. N e g a t i v e, et serventur decreta. Die 31. Mart. 1821. (Gurdellini III. num. 4578. 0 litaniích viibec nalezá se množství dekretPi tétéž kongregace ve sbírce (xardelliniho, jakož i v menší sbírce „Mannale Decretornm Sacrae Rituum Con,regationis” (Ratisbonae, Manz) pag. 577, m,(1(1. | ||||
|