|
| ||||
| ||||
|
— 8 6 —
vydáni se liší, o tom pi•edmluva se zmiňuje; tam lze každému toho žádostivému bližšího poučeni nabýti. Připomínám toliko, že v štýrském Hradci nebylo zpíváno druhé Agnus tohoto nového vydání, protože vydání Proske-ovo Lo nemá, nýbrž zpíváno jen první bez „Dona”. 0 ceně a kráse této mše nechci šířit slov, protože komise z nařízení sněmu Tridentského k opravě ebrámové hudby ustanovená sama ji chválou obsypala už roku 1565. Úsudkem tak závažných soudců s takovou pochvalou nemůže se tuším vykázati žádná jiná pro chrám určená skladba. Pozorné poslouchání té skladby však velmi napíná mysl. Jesti to skladba šestihlasná. Životopisec Palestrinův Baini, praví o ní, že působí ne jako skladba šestihlasná, nýbržjako skladba „osmi-, desíti- ba tisíeihlasttá.” Hlasy se stále splítají, kolem sebe ovíjejí, vzájemně se nápodobí a stíhají: kdo to vše bedlivě chce sledovat, velmi musí býti pozorný. Sám pro sebe bych si skoro přál, kdyby v ní o něco více míst homofonních bylo; místa taková slouží k tomu, aby mysl se trochu pozastavila, si odpočinula, poodechla a tím pozorněji zas další vývoj nad míru umělé skladby sledovati mohla. Snad mnozí čtenáři „Cecilie” takovýto oddech nepotřebují; ti ovšem spíše obejdou se bez zastávek homofonních. Že provedeni té mše bylo výborné, o tom netřeba dělati dlouhých řečí; zpěváci dómu Mezenského, kteří i v Hradci zpívali, jsou v té pří-čině už čtenářům „Cecilie” známy. (Srovnej zprávu redaktora „Cecilie” o schůzi Cecilianské jednoty v Mezně.) při svěcení atd, mají užívati superpellicea či cotty s širokými rukávy. V této pi•íčině rozhodla kongregace sv. ob-řadů následovné: ,Uocchettum n o u e s s e v e s t e m s a c r a m adhibetdam in administratione Sacramentm•mn, ac pruinde tnm ad ea administrtuula, tam ad snscipicndam printam tonsuram et minores ordines necessario Superpcllicco utendum." (Cenomaneit. die 10. Jan. 11152). Podobných nařízení vydala tatáž kongregace ještě víc; nalézti je ]ze kromě anthenticicé sbírky Gardellinovy též v menší sbírce Manuale Decretorum S. R. C. (Ratisbonae, Manz 1873.) pag. 66. seq. První svrclut uvedený dekret otištěn už na začátku ,Missalis Romano Bohemici" z r. 1690. Dioecesanní synoda pražská z r. 1605 v kapitole „tle sacristia” mluví o superpelliceum udávajíc spolu látku i míra jeho (n vydání této synody z roku 1762 na str. 40.) Pak v kapitole „de Sacrawentis generatim” (etlitio cit. pag. 48.) nařizuje knězi: ,Atgtte nt intus candidá innocentiae stolá ornatus esse dehet, ita etiam extrinsecus mundo superpelliceo stollagne ejus coloris, qui Sacramento ministrando congrnat, etiam in Sacramentalibus Confesaionibus audiendis, indutus sit semper." Čím to, že u nás „in praxi” snperpelliceum či cotta, skoro úpině vymizela a její místo uc-;l,rávně zaujala rocchetta? Co do jednotlivých částí mše tyto učinil jsem poznámky: I n t r o i t u s zpíván chorálně ; po „Gloria Patri” však už antiphona se neopakovala. Kyrie poslední se mi ještě více líbilo než první a než „Christe elcison”. Z Glori a zvlášt mám poznamenáno místo ,suscipc deprecationem nostram" jako vynikající. Ku konci Gloria (od , Quoniatn") byl bych si místy přál více dynamických nuancí ; to jest však můj soukromý náhled. G r a d u al e chorální zpíváno dobře. V Credo objevila se u „Deum verum” chybná výslovnost „Dejum”. Při zpěvu „Et incarnatus” velmi mnozí klekli ; někteří však neměli, jak se zdá, o tomto předpisu ani zdání. (U nás to také lépe nejde!) Pěkně znělo ,homo factus est". ,Qui ex Patre Filiuque procedit" zdálo se mi trochu nejasné, spletené; výborně zpíváno „Amen”. O f f e r t o r i u m chorál ; na to Wittova skladba 8 voo. „Sacerdotes ejus induam.” Text jest Gradualc mše de Cotnmuni Confes. Pontif. (íllissa „Sacerdotes tni"). Jestliže by kdo nad tím textem se pozastavoval, řka, že Gradualc Confessorum nehodí se za Offertorium mše de Communi Martyrum, tomu bych ovšem při-svědčil. To však sluší poznamenati, že Offertorium vynecháno nebylo, nýbrž zpíváno bylo chorálně ; pak nařízení papeže Alexandra VII. (die 23. Aprilis 1657. Piae sollicitudinis) trpí i „verba, quae saltem a S. scriptura aut sanctis Patribus desumpta aint.” Z řeči jiných účastníků slavnosti seznal jsem, že se jitra v skladbě této zpěv „Alleluja” nelíbil; v pravdě také dány slabikám Alle velmi krátké noty, tak žc rychlý zpěv v tom místě skoro více rozprávce se podobá. Mně však skladba celá velmi se líbila, zvlášt verš ,11luc producam tornu David: paravi lucernam Christo meo”. Místo „Tu es saccrdos in aeternum” došlo krásného výrazu především slovo „tu”- Alleluja i nmě se méně líbilo; celkem však zaznamenal jsem si, že jest to skladba krásná a že výborně byla přednešeua. 0 „Sanctus” a ,Benedictus" nemam, co bych zvlášt poznamenal; ,Agnus", jalo už zpomenuto, zpíváno jen první, které nemá „Dona”. Communio choráhtí; ,Ite Missa est" solemne. Po mši sv. bylo je Deum", však ne coram exposito Sanctissimo ; také po mši sv. nebylo požehnání s velebnou Svátostí. Už svrchu jsem podotkl, že k zpívání Wittova 8111asného „Te Deum” bych si přál ještě sbor silnější; zpěváci také bezpochyby už byli zpěvem unaveni: místa f a ff nedosti vynikla proti ostatním. Zvláštní zmínku zasluhuje verš „Pleci aunt coeli” a pak „non horruisti Virginis uteram.” Na konci „In te Domine speravi” scházela sila. Slyšcl jsem v Hradci mí- | ||||
|