|
| ||||
| ||||
|
--- 8 7
nénf, že přednost sluší dáti „Te Dcum”, v němž chorál se střídá s větami vícehlasuými, před „Te Dcum”, které zcela jest prokompováno vícehlasně. Konec této slavnosti byl před 10. hod. ; jubilant zas processionaliter provázen z chrámu. 0 hodině jedenácté pak bylo první slavnostní sliromáždční v rytířském sále starožitného zemsliélio domu. Předsedou místo nepřítomného generálního přednosty spolku Dra. Witta byl náměstek K ú n e n, kapelník na dómu v Kolíně. Ten v úvodní řeči projevil radost svou nad tím, že tato šestá generální schůze a tato slavnost odbývá se v rakouském městě. Účelem generálních scliůzí jest, aby přítomní zatím nabyté zkušenosti vzájemně si sdělovali, vlažní lidé pro dobrou Ludbu clirámovou byli nadšeni; konečně mají také ředitclové kůrů tu vzděláni, zdokonaleni býti. Ne-přítelem těchto snah jest smysLiost světa vzhledem k hudbě chrámové. Proti tomu nepříteli musíme bojovati jsouce vzájemně spojeni svazkem věrné oddanosti k Církvi: Iu principiis unitas atd. Na to ujal se slova nejdůstojnější kníže bisl.up Sekavský Dr. J. Lwerger, jenž shromáždění přítomností svou poctil. Vítal mistry i dělníky, jenž společně pracují a se přičii1ují o zavedeni řádné hudby chrámové, Už dávno toho byla potřeba. Církev sice vždy pečovala o hudbu clrámovou a způsobila její rozkvět. Ale jako pružná síla ptáka vždy zas seslabuje se tíži, tak i na perutě hudby chrámové zlá tíha se přivěsila a její úpadek způsobila. Tato zlá tíha záleží v žádosti zalíbiti se světu. Proti tomu opírala se Církev na všeobecných suěmecli, zvlášf i na snrmu Tri-(lentském, čehož dokladem jest i Palestrinova llissa Papae llarcelli. V 18. století ale při-kvapil na hudbu cbrámovou nový úpadek. Nyní teprv začíná se hudba zas sbírati, s obnovenou silou povstává ze své skleslosti. I toto shromáždění k tomu čelí: 1. aby od-stranila se zlá tíž hudbu ehrámovou dusící ; aby 1-udba chrámová nových, pružných na-byla perutí. K tomu jest třeba : a) vůle a vy-trvalosti ; b) vědění a mohutnosti ; c) snahy a zápasu; d) čtvrtý požadavek zahrnut jest v slovecl- bymnu o sv. Janu Křtiteli : „Solte polluti labii reatum, sancte Joamies.” Sv. Jan Křtitel jest „vos clamantis in deserto” ; on hlásá ve skále (v slabikách solmisaciiích : sol, la) i zpěvákům pokání; nám všem se tím připomíná, že musíme nejprv,-, hříchem poskvrněné rty odstraniti, cliceme-li spolu s anděly hlasy sv f mi důstojně Bolia oslavovati: ,Cum quibus et nostras voces ut admitti jubeas, deprecamur." Očistění srdce od hříchu jest vždy k dílu dobrému především třeba, jak už písmo sv. zřejmě praví: Justus ab initio accusator est sui." Tento význam spočívá také v modlitbě stupúové přede mší sv. ; touž pravdu na mysl uvozuje pokorná a vroucí prosba: Kyrie eleison. Kdyby vždy se bylo k očistění srdce přihlíželo, nebyla by Hudba chrámová tak klesla a nebylo by třeba ,ji opravovati. S opravou nyní konečně počato, neclit ji provází stálý prospěch. Na to četl předseda Kmen z p r á v u o p ů-s o b e n í spolku. Zmínil se o tom, že kardinálu protektorovi zaslána zpráva o záležitostech spolku, připomenul pak, že založen v Cáchách k pěstování přesné hudby chrámové nový list ,Gregorius-Blatt" a že kromě jiných větví spolku zvlášf utěšeně rozkvétá Americká jed-nota sv. Cecilie za i`ízení profesora Singenbergera. Působení spolku Cecilianského — pravil na konec — provázeno patrně Božím požehnáním; nebof přes mnohé a veliké překážky pokračuje se přec „per trucem ad lucem.” Na to měl přednášku o chorálu gregorianském B e d ř i c h S c h mi d t, kapelník na dómu LVlonastýrském. Promluvil zvlášf o těchto étyrech věcech. x) Chorál gregorianský jest od Církve předepsán; žádná slavná mše nemá se díti bez něho. Snad by se zdál býti tento požadavek tuze přísným; však Církev má právo k tomu, aby takové zákony dávala. Ň) Chorál se musí d o b ř e zpívati ; v té příčině měl by kathedrální chrám býti vzorem pro ostatní clirámy diecése. -,) Gregorianský chorál lze i v menších místech zpívati, protože nevyžaduje mnoho zpěváků; dostačí kolikrát dva až tři zpěváci. č) Chorál gregorianský jest vzorem pro každou hudbu chrámovou; oni zajisté proniknut jest duchem církevním, což u jiných skladeb nedá se tak jistě říci. Kollegium referentů spolku poskytuje sice velikou jistotu, vysloví-li se souhlasně o církevním duchu skladby ně-jaké; přec však u chorálu můžeme ještě více a pevněji ubezpečeni býti, že duch Církve z něho vane. Na to provolána Cecilianské jednotě „Sláva!” a povstáním projeveno uznání profesoru Singenbergerovi za jeho zásluhy. Na Honec udělil nejdůst. Ordinarius všem shromážděným požehnání, čímž tato scliůze ukonéena. 0 půl čtvrté hodině odpůldne byly V e s-p e r a c p o n t i f i c a l e s odbývány od samého nejdůst. knížete-bisleupa Sekavského. Když vstupoval do cln•ámu zpíval sbor zpěváků ,Etice saccrdos" dvoc. od 7'11. I.ud. da Vittoria. | ||||
|