|
| ||||
| ||||
|
- gt)
po délce na tolik dílů rozděleny, kolik lilasit na včtrovnč spočívá: každému hlasu odpovídá jedna chodba. Lůžko u staré větrovny jest všem píšfalám jednoho hlasu společné, kdežto u nové j soustavy každá píštala má své zvláštní lůžko, jež se kllLelovoU závorou zapadající uzavírá. Tato osamocená lůžka jednotlivých píšfal jsou podstatou nové soustavy, jež od závory též své jmdno přijala. Lůžko společné staré soustavy uzavíráno deskou podélnou, proto něm. název: Schle'fladensystem. Nyní jaký význam a důležitost má ono dělení chodeb a lůžka? . Za tím účelem stanovme si větrovnu pětihlasnou s loži pro 54 píštal. Úbozem na některou klavesu otevrou se ventily veškerých rejstříků či hlasů nasaze- i nebo tóne; tón pak se ozve tím hlasem, jehož luze jest otevřeno. Nyní nastává otázka, jak se ozve při staré a jak při nové soustavě? Chodba staré soustavy jest nedělená, jest v uí tedy tlak vzduchu potřebný pro 5 hlasů v jisté době; nyní otevře se ale jen jedno lůžko, tu působí následně celý tlak vzduchu v)-počítaný po pět lůžek, na jediné. Do lůžka otevřeného vstupuje tedy vzduch silou pětl.rát tul: velkou než jest zapotřebí. Postupme dále: lůžko staré soustavy vy-počítáno jest pro všechny tóny lílaviatury, vezměme poměrné číslo 54. Nyní se otevře ze všech jen píšfala jednoho: i působí v oka-mžení určený tlak vzduchu pro pětkrát 54 píp $ jl na jedinou! Mírné jen následky jsou, že tón zní ne-poměrně silně, píštala ncintouuje, lclavesy se náramně těžce setlačují a pružně vyskakujíce vyvolávají onen nesnesitelný klapot při starých varhanách; že ladění nedrží, jest přu•ozené. To vše se státi nemůže při n)vú so•tstavě. Každý hlas má svou chodbu a každý jtón své poměrně velké lůžko, z toho následuje, že t'ak vaší nežli píšfala ku správnému intouování vymáliá ani povstati nemůže. Proto tak lehká hra, vyrovnaná síla každého tónu af zní sám, neb ve souzvuku. — U starých strojů táhnouti musel rejstřík onu desku, která lože uzavírala; nyní zvedá rejstřík toliko ventil, otvorem pak vniká proud do lože. Proto bylo zapotřebí při starém stroji obzvláště v zimě, když deska nabotnala, po každé straně pomocníka nemalé síly ku v)--tahování rejstříků, kdežto při novém stroji jen lehoučl~é dotknutí dostačí, by hlas umlčen byl. Za tou příčinou jest nemožné hromadné otevírání rejs říků či hlasů při starých, snadné však při novti`ch strojícli. Jest tedy patrný prospěch nové soustavy, mluvit proti ní jest za naší doby již směšné : všil: naši pp. varhanáři také proti nové soustavě uir, nemají, jen jak s tou prací začít? nebol, aby nová včtrovua byla k potřebě, jest zapotřebí velké zkušenosti u výrobě. Podle kreseb a výpočtu se málo svede: trochu méně pýchy a nadutosti a — jít se učit!! ,Um ě-1 e c lc ó" práce mišicli varhanářů osmělíme se počínaje brněnskými stroji, oceniti příště. Tolik ,Illas". Dodati dlužno, že hlavní zásluhu o zbudování nového, dle nejlepší soustavy novověkého varhanářství zhotoveného stroje, přísluší Pavla Křížkovskému, zárovell pak též důst. p. faráři a viibee i konventu 00. Augustiánů na Starém Brně. Pamětihodný clirám Králové-kláštera, též architektonicky památný, nyní pak nákladně obnovený, udržuje čestnou supremacii před ostatními chrámy na Moravě v oboru hudby posvátné. Prvním byl, odkud ,Musica sacra" počala pout konati po krajinách sesterské Moravy ve smyslu nejnšlechtilejším, Církve, bohoslužby v chrámu důstojným; nyní přednost pojistil si strojem varhan, jemuž na Moravě není rovno. Drobné zprávy. Vzácný dar. Dp. Václav Mostecký, clčkatt ve Vodiianecli, daroval museu Akademie křesfanské starý k a n c i o n á 1 na pergamenu psaný ve formátu velkého folia. Ač drobnomalby v dokách dřívějších, kde nikdo o tak slavnou památku se nestaral, bohužel vyřezány jsou, nepozbývá kancionál přede velké ceny co do liudební stránky. Při známé obétovnosti duchovenstva jest nadíti se, že příkladu šlechetnélio dárce mnozí jiní následovati budou. Mu-énm křesfanské jest věru uejbezncčnéjšímmístem ku zachování a zužitkování starých památek nmčleeký-ch všeho druliu. Co po různu až dosud z dob slavných se zacliovalo, zde bylo by jednak názorným obrazem umělecké minulosti, jednak vzorem i pobídkou k dalšímu rozvoji umění křestanského. Přátelé ! obohacujte Museum křesfanské Akademie památl{ami po vlasti ještě dosti četně roztroušenými, aby takto přístupnými byly širším kruhům. Chudému národu jen obětovností lze povznésti sP. ()bčtovuostt dobrodincův a dárciiv převáží | ||||
|