|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsíce. přijímají se. Rukopisyredakci za- Předplatné, C E C 111 E slané nevracejí se. jež činí 1 V Dopisy, týkající se poštovní zásilkou 4Casapls redakce, budtež za- nacelýrokr.m.z1.2, pro katolickou hudbu posv~~nou sílány franco Ferdinandu Lehnerovi na půl leta v Karlíně, č. 234. přijímá pouze na je- v (echách, ua Moravě a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob % Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: budtež do expedice Š v Praze, řetězová ul. v Karlíně, číslo 234. E R D I N .q N D yT. E H N E R. é. 5, I. 1 Císlo 12. V Praze, dne 5. prosince 1876. Ročník III. Obsah: Myšlénky reformační, Vyňato z odůvodňovací řeči F. Z. Skulierského. — Pout lc slavnosti Cecilianské do Stýrského IIradce. Popsal P. Josef Pachta. — Pěstování zpěvu církevního. Z arcidiecése Pražské: Z ]'raky. (llva dopisy.) — Z diecése Brněnské: Od Sloupu. — "Zasláno. — Pozvání ku předplacení. —Hudební příloha č, 12. Myšlénky reformační. Úryvek z odůvodňovací řeči, kterou měl ve výboru sekce hudební Akademie křestanské F'_ Z_ Sl~uhersliý, ředitel ústavu pro vzdělání ředitelů kůru a varhaníků. (Chorál český. Kancionály. Zpěv lidu a školní mládeže. Mše Haydnova. Varhanářství. Křestanská opatrnost.) Národ český jest bohatý na krásné, unášející nápěvy kostelní, a přede opětně i chudý na takové, které by zvláštnosti českého jazyka odpovídaly. Zvláštností jazyka českého jest totiž, že máme jednak nepřízvučné slabiky, které jsou dlouhé, jednak krátké slabiky, na něž však připadá přízvuk. Ve slově „sestává” vyskytují se oba případy. První slabilea má přízvuk a jest krátká, obě ostatní slabiky — druhá totiž a třetí — jsou dlouhé a nemají přízvuku. Správné vyjádření hudební znělo by takto: se stá-vá; kdežto slova ,se stává" vyjádřila by se hudebně následovně se stává. ,Se« jest nepřízvučné a krátké, slabika „stá” jest dlouhá a přízvučná, „v á” pouze dlouliá. Analysováním jakékolivěk české písně kostelní bezvýminečně přišlo by se na četné nedůslednosti, z nichž možno přesvědčení na- býti, jak často proti duchu i podstatě jazyka českého prohřešují se i skladatelé i básníci. 1Zečenou nedůsledností přicházíme k poznání, že větší část našich nápěvů chorálních velikého bezpráví se dopouští na deklamaci slov. Zde odpomoci lze dvojím způsobem, buďto přeměněním básně, aneb novým n á p ě v e m stávajícího textu. Je-li nápěv vysoké ceny, odporoučí se methoda první; je-li však nápěv nepatrný, mělký a ustupuje li před textem do pozadí, budiž znovu komponován. Druhou hrubou i velkou cliybou našiclt písní kostelních jest i s o t o n i e. Mám na zřeteli rozsáhlou sbírku dědictví sv. - Janského, kde zpěvy takměř vesměs pohybují se krokem stejně dlouhým. Zde nastává otázka: Býval chorál isotonně skládána původně také od starodávna isotonně zpíván? Domnívám se, že sluší na otázku odpovědíti záporně. V staročeských zpěvech r o-r á tn í c h vyskytují se chorály a písně velmi četné, které jsou skutečným vzorem deklamace správné a jazyku českému přirozené. Mnohé z těchto písni ctihodných dlužno pouze zbaviti pout taktových, a srdce zajásá nad velebností nápěvů textu úzce a správně združených i jemu vzorně přizpůsobených. Vyskytuje se i třetí chyba, že nápěvy chorální mnohdy zcela slušně hodí se pro první sloku, v následujících pak slokách objevují se četné difference i nepříslušnosti. Tvrzení objasní se malým příkladém. 12 | ||||
|