|
| ||||
| ||||
|
3. D i s p os i c e našich varlxan počítána jest na pouhé hřmoténf a na sprosté hlučení.
4. I n t o n a c e 11 1 a s ů postrádá rázu charakterního a poskytuje málo změn. 5. Výhoda tahů kollektivných či spojů není provedena. 6. Také jiná zřízení praktická nejsou dostatečně oceňována. Celkem nachází se většina varhan ve stavu neutěšeném. Žádáme tudy od varhan, jimž důležitý úkol v kostele přiděluje se, aby také v souhlasu byly s dobře odůvodněnými požadavky uměleckými. a) Nalehejme tedy na rekonstruování starých a zřizování nových strojit. b) Varujme před nedouky a pouhými řemeslníky. c) Podporujme nadané, snaživé, domácí síly udílením stipendií, aby se vzdělaly u cizozemských mistrů, kteří u nás nekonkurují Národu muži nadanými požehnanému, který ve veškerých oborech vědy i umění tak četných representantů čítá, nedostávalo by se jedině ve varhanářství schopnosti ku vzdéláníse a vycvičení? A jsme-li i nadále nuceni vzorné stroje varhar. prozatím v cizině objednávati, nechaf z nutnosti takové nepostává monopol jediné firmy. Ct,ž není zde Walker, vynálezce soustavy kůželovitých závorů ? Kde zůstává Ladegast a všichni ostatní mistři Německa a jiných zemí? IV. Aby při zaváděni reformy hudby kostelní s největší opatrností *) počínalo i pokračovalo se, vřele odporučujeme. Máme před sebou zprávy příliš Ixorlivých ředitelů kůrů, kteří bezohledným jednáním věci dobré více škodí, nežli prospívají. Oposice proti tak zva- ným novotám bývá začasté silná. Neopatrnosti budí se na místě nadšenosti omrzelost. (ástečná• diplomacie ani zde na škodu nebude. Tvrzení takové platí ovšem méně o zpěvu vícehlasném, jako o zpěvu gregorianském. Takové jsou asi myšlénky, jejichž uskutečnění bez ohledu k sobeckým rejdům lze přáti si v zájmu Církve a její hudby. *) Ač úpině sotthlasítn s radou dobře míněnou, stává se přede, že ani evangelickou a andělskou opatrností nezavděčí se ředitel kitru všem. Jsou osobnosti, jim všeliká vokální hudba zní v uších jako „ustavičné regniem” a žalozpěvy velkého pátku. Ani clirám Páně u nejsvětější Trojice není bez podobných posuzovatelit lamentujícicb a ostře posuzujících při všeliké i nevhodné příležitosti vážný směr „nové`, já bych řekl „staré” opravdu církevní hudby. Štěstím jest, že umění nelze měi•iti paragrafem dvorního dekretu. Umění spočívá na odvěkých zásadách krásy. Le pří jistých hudebních vědomostech nelze vyšinouti se i pí•i kostelní hudbě nad rytmus pochodů a valčíki°i, tím vokální hudbě a Vlasům lidským kouzla neubude. Nad zkaženým vkusem ani nejopatrnější diplomacie nezvítězí. Pozn. red. Pouf k slavnosti Cecilianské do Stýrského Hradce. Popsal a nejedním spasitelným rozjímáním opatíÁ1 Y. Jos. Yachta. (Pokračování.) Tř•etílxo dne slavnosti (31. srpna) konáno o sedmé hodině z rána v dómu s 1 a v n é r e-q u i e m. Při tom zpíváno ,Requiem`t 4 vot. c. 4. Tromb. od Michaela Hallera. Orace nezpíval celebrant tono simplici (t. j. celou orati na jednom tónu), jak žádá Caerem. Lpiscopor. lib. cap. 28. § 1. „Dies irae” vynecháno úpině, čehož neschvaluju. Ve mši za zemřelé (byE i quotidiana byla) jest jen jedna orace, slouží-li se s assistencí diakona a subdialcona. Tu pak vždy má se vzíti Sekvence „Dies irae”. *) Možno, že *) Rozhodnutí S. R. C. sem spadají tato : ,Sequentiam ,dies irae« semper dicendam iu IVlissis de Requie, quae cum aorta tantum oratione decantantur, verum aliquas strophas illius cautore5 Gradaale a Tractus jest důležitější než Sekvence, jak Witt praví (Verciuskatalog num. 290.), ale típlué její opomenutí odůvodniti se dá sotva, byt i slabší sbory zpěvácké některé sloky vynechati mohly. Vím, že by některý čtenář as namítal : „My máme takový nedostatek zpěváků, že se při zpívané mši za zemřelé text missáhi (Introit, fTraduale, Tractus, praetermittere posse (Die 12. Aug. 1854. I3riocen ad 12. Gardell. IV. num. 5208.) Tatáž sv. kongre,ace rozhodla (die 27. Febr. 1847. Verul.) už diríve: ;,Juxta alias decrtta in casn canendura Versnm : ,.,AUsolve” et Sequentiam: „Dies irae, dies illai°. Podobné rozhodnutí učiněno dne 9. května 1857. (Portns Aloysii. Mannalo Decrctor. S. R. C. RatisU. llanz num. 3688.) | ||||
|