|
| ||||
| ||||
|
Po pozdvihování : Benedictus, Agnus Dei, Communio. Pak píseň k požehnání s nejsvětější Svátostí. Ku „Evangelium” nebul žádná sloka skládána, poněvadž i při tiché mši sv. Církev ústy kněze hlasitě ohlašuje evangelium, jednak též pro nedostatek času, který po Gloria ne-dopouští jiné sloky.
Jednomyslně usnešeno jest poprositi vdp. Václava Štulce, probošta vyšehradského, jehož verše lahodnou zpěvností a veleslavínskou přesností jazyka vynikají, aby složil potřebné básně duchovní, což milovaný pěvec se známou ochotou učiniti přislíbil. Až text vzorný bude v rukou odboru hudebního, pokusí se napotom první naši umělci hudební, aby slovům dán byl nápěv jednak vzletný a mohutný, jednak s duchem jazyka českého souhlasící. Prvním tím krokem zahájena bude od sekce hudební činnost na poli c h o r á l u č e-s k é h o. Lehner. Z Prahy. (Slavné otevření dvorany kato-I i ck é). Kdykoli připadá v Praze konati slavnost, která má oslavena býti též důstojnými zpěvy církevnímí, střídá se vždy ochotnický sbor karlínský se sborem svato-Vojtěšským. A poněvadž předešlou slavnost — zádušní služby Boží za i- Jos. Fiihricha -- sbor karlínský na se vzal, byla nyní řada na sboru sv.-Vojtěšském. Nový spolkový sál katolický v domě záložny svato-Václavské otevřen jest dne 4. října. Pontifikální mši sv. v chrámu Páně sv. Jiljí (u Dominikánů) sloužil vdp. Vác1. Štulc, probošt vyšehradský, který napotom i dvoranu posvětil. Večer pak následoval ve dvoraně samé církevní koncert. Při dopolední slavnosti kostelní přednášel řečený sbor ponejprv nově nacvičenou mešní skladbuPalestrinovu, známou „M i s s a b r e v i s”. Hlasy ženské byly velmi četně a dobře obsazeny, na proti nimž známé a výtečné hlasy mužské poněkud slabě zněly. Na přednášku Palestrinovy ,Missa brevis" zejmena se těšil sbor karlínský, který řečenou skladbu již piných roků má na repertoiru, tak že každému jednotlivci každá nota známa jest. Při takové přípravě bývá poslouchání jiného sboru poučným a zábavným velmi. Zajímavé bylo porovnávati, kterak tutéž skladbu od rozličných osob řízenou rozmanitě možno interpretovati. U příležitosti té bylo lze přesvědčiti se, jaký vliv má způsob přednášení chorálu na způsob před-nášení polyfonnického slohu Palestrinova , a člověk patrně a s potěšením pozoruje a mocně cítí, že polyfonie jest uměleckým chorálem nebesky proměněným a ozářeným. Veřejná kritika několikráte již poukázala na rozdílnoupřednášku chorálu gregorianského u obou sborů. Sbor svato-Vojtěšský zpívá chorál vždy s průvodem varhan, čímž nutně přednáška volnou a odměřenou se stává; sbor karlínský, pak zpívá chorál vždy bez všelikého průvodu, čímž přednáška rychleji a svobodněji plyne. Ten způsob přednášeni bezděčně a nepozorovanč přechází napotom i do přednášek vícehlasných. Ustavičné to porovnání velmi za-jímalo. Zpravodaje těšily úsudky jednotlivých členů sboru karlínského, kteří po ukončené slavnosti jasně posuzovali přednášku sboru sv.-Vojtěšského, z čehož pozoroval, že zásady jeho vlastní přešly v krev i přesvědčeni sboru jeho. A má-li tedy reforma zpěvu kostelního po vlasti českomoravské ujmouti se a rozšířiti, již z té jediné příčiny bez jednot cecilských to nepůjde. Sousedním sborům nutno jest a nevyhnutelně potřebno, aby čas od času vzájemně se poslouchaly. Neehybím, když tvrdím, že z veškerých dosavadních produkcí sboru svato-Vojtěšského „M i s s a b r e v i s” nejzdařileji se přednášela. Bylo patrně slyšeti z každého přízvuku a tónu, s jakou vypočítanou bedlivostí řečená skladba s každým jednotlivým hlasem zvláště se při-pravovala a cvičila. Intonace byla tak čistá a jasná, že lepší nikdo si ani přáti nemohl. Výrok ten zejmena platí o Kyrie, Gloria a Credo, jichž přednášku dlužno nazvati vzornou. Do vůkolí chorálu a Palestrinovy polyfonie méně se hodilo duchem a stejnorodostí Offertorium „Beatus vir” od E t t - a , při kterém některé Soprany detonovaly, co patrnč bylo na škodu výtečné toho dne disposice počáteční. Známky ty pominuly na dobro teprv v „Te Denm” a „Fange lingua”. Introitus, Graduale a Communio zpívány jsou chorálně, jak praveno již s průvodem varhan. „Te Deum laudamus” známé, in falso bordone, od J. FS r-s t e r a, ovšem s textem latinským, ve dvou sborech. Jednu sloku zpívaly vždy blasy mužské unisono s průvodem varhan (ó! neštastné var-hany dominikánské!) , druhou smíšený sbor čtverhlasný bez průvodu. „Pange lingua” Falestrinovo. Při večerním koncertu opakovalo se„Gloria" z ranní skladby mešní. Následovaly dva žalmy „in falso bordone” a sice ,Dixit Dominus" pro sbor smíšený, ,Laetatus sum" pro sbor mužský, oba auctore C. P. C i m a. Pan ředitel patrně měl úmysl ukázati širšímu obecenstvu, jak krásné mohou býti nešpory, kde každé neděle se zpívají. Pak přinesl na ukázku ně-kolik „štací z křížové cesty” od F. W i t t a, a sice č. 1., 4., 12. a14. Pobožnost křížové cesty jest rázu již více soukromého a proto Wittova hudba stává se zde vice subjektivní a skladatel pracoval s apparátem moderní har- | ||||
|