|
| ||||
| ||||
|
— 2
slovutných učenců v oboru církevní hudby, dovolávaje se velmi kompetentního svědka, jakým jest katolický biskup, a velmi přiměřené příležitosti, při níž uvedená slova prone šena jsou, — valné, hromady Jednoty Cecilianské. Jedenácte let před tím vyslovena táž potřeba slovy ještě vážnějšími, u přfležitosti ještě slavnější, zákonodárnou moc mající, u příležitosti provinciální synody Pražské I. P. 1860. Na důležitost ustanoveni synodálních vzhledem k hudbě církevní ústavičně se odvolávati, bude nám poskytnuta příležitost velmi častá. Krátký obsah zásad synodálních, které mají platnost zákonů církevních, jest následující : ') »0 z p ě v u a h u d b ě p o s v á t n é. Obojí má sloužiti ku větší cti a slávě Boží a ku vzdělání věřících. Proto se ustanovuje: 1. Nechť se přede vším vzdělává a pěstuje z p ě v g r e g o r i a n s k ý. Zpěv figurální 2) nechť je přesný a vážný a domu Božího důstojný, ne světský a divadelní. 2. Zpěvy v ř e č i m a t e ř s k é složené k menším slavnostem a každodenní pobožnosti schvalujeme a přejeme sobě, aby zase povstaly 1 i t e r a t s k é s b o r y. 3) Ale ať se nezpívají písně bludné, nejapné a které na světské upomínajíce, mysl roztržitou činí. K zpěvu budiž použito kancionálu právě vydaného. 3. V a r h a n y a o s t a t n í n á s t r o j e mají toliko dodati váhy slovům písně, proto at zvuk varhan zpěvu nedusí a mysli neuráží. Které nástroje by tak činily, necht se z kostela odstraní. V adventě a v postě at se nástrojů hudebních ani neužívá, a farář at se o to postará, aby tak zvané intráty přestaly. Komposice mešní nebuďtež veřejné ohlašovány na spůsob pozvání, 4) tím méně jména zpěváků." Krásnějších předpisů vzhledem k hudbě církevní nelze si mysliti, nežli jsou slova sněmu církevního provincie České. Škoda, že zůstalo při pouhých slovech. Mají-li ustanovení synodální vejíti v praktický život, má Církev zapotřebí pracovníkův. Těch se však nedostávalo. Ku konci roku minulého hlásili se však dělnici dobrovolní, kteří chtěli vší silou zasaditi se o provedení úchval synodálních. Za účelem tím obmýšleli zaříditi velkou Jednotu Ceciliánskou, která by se rozvětvovala v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zaražení Jednoty bylo však od c. k. ministeria vnitra výnosem ze dne 29. prosince 1873 č. 20811 zakázáno, „poněvadž obmýšlený spolek dle zařízeni svého jeví se býti státu nebezpečným”. 5) Ač toto vyřízení vážné záležitosti té není konečné, odkázáno jest přece prozatím uvádění úchval synodálních soukromé činnosti jednotlivcův. A proto přiložme ruku k dílu! Církev katolická jest totiž spolkem již hotovým od 19 věků, založeným od Krista Ježíše a potvrzeným od Boha samého, majícím tuhou a osvědčenou organisaci diecésní, vikariátní a farní. Každá fara má zřízence k pěstování pravého zpěvu církevního oprávněné — duchovní správce a řiditele kůrů, jimž z povinnosti jest pečovati o oslavu služeb Božích. Nebuďme nečinnými v době přítomné, dokud nenadejde doba příznivá ku zřízení Jednoty Cecilianské. Obnovme církevní zpěv! — Hudba církevní má se vyznačovati cudností, pokorou a svatým poklidem v melodii, harmonii a rhythmu. Moderní hudba církevní vyznačuje se nevázaností, vychloubavostí a hřmotem bubnů a trub. — Pravá hudba církevní má mysl zbožnou k oltáři obraceti, nynější hudba ji od oltáře odvrací. — Zpěv chrámový má v prsou buditi city posvátné, má v duši roditi myšlénky vážné, má ploditi dojmy svatopostní, má bytost celou nebeským poklidem naplňovati; nynější hudba chrámová z poklidu svatého vyrušuje, ano i v posvěcených Hospodinu stáncích hřmotem hudebních nástrojů na hluk světský připomíná. Obnovme panenský chorál, vyžeňme tančící bajaderu z posvátných síní. Vzbuďme c h o r á 1 g r e g o r i a n s k ý! Církevní smýšleni toho vyžadaje. Obnovme c í r k e v n í zpěv! — Na světě není národa hudebně tak nadaného, jako národ náš. Byla již doba rozkvětu v oboru církevního zpěvu ve vlastech našich; doba, která zplodila velebný chorál český, jakému obdivujeme se v pokladech kancionálů ') Acta et decreta Concilii Provinciae Pragensis A. D. 1860 pontificatus Pii Papae IX. decimo quinto celebrati. Pragae in aedibus Caroli Bellmanu. 1863. Tit. III., Cap. VII. 1) Zpěvem figurálním nazývají se skladby vokální figurované, nikoliv hudba instrumentální. 3) Acta et statuta Synodi dioecesanae Pragensis A. I). 1863. Cap. XIII. Příležitostně o nich obšírně promluvíme. ') Ohlašování skladeb ex post se tedy nevylučuje, a prosím, aby redakci „Cecilie` provozování skladeb ryze církevních laskavě ohlašováno bylo po provozování v chrámech. 5) Viz str. 5. | ||||
|