|
| ||||
| ||||
|
3
Prvotního vzdęlání se v hudbę dostalo se mu od jeho otce. Jiz v desátém svém roku púsohil jako sopranista a varhaník na kúru svého rodištę. Dosáhnuv 12. roku svého vęku odebral se do Mladé Boleslavi, kde absolvoval nizší gymnasium. Zde zpíval na kúru dękanského kostela, hrával pri školních sluzbách bozích na varhany a rídil i tamní gymnasijní sbor. Jiz tehdáz dovedl i nejtęzší skladby zpívati prímo á vista. V Budęjovicích, kde studoval vyšší gymnasium, byl zamęstnán jako ucitel zpęvu na hudebním ústavę Jos. Eila. Kdyz pak r. 1858 s výborným prospęchem slozil maturitní zkoušku, vstoupil do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodu, kde jako noviciát po 11 męsícű męl s dostatek prílezitostí seznámiti se s gregorianským chorálem a zdokonaliti se ve lire na varhany. Jsa nevalnę se zivotem klášterním uspokojen odebral se pred vypršením lhűty svého noviciátu na prazskou universitu, kde r. 1863 svá studia na právnické fakultę sice absolvoval, ale právníkem in praxi nikdy nebyl. Neodolatelná touha po hudebním umęní svedla jej s této dráhy k nema- lému prospęchu církevní hudby. Za svélio pobytu v Praze upozornil na sebe jako znamenitý tenorista v novę tehdáz zrízené pęvecké jednotę »Hlahol . Seznámiv se tu se slavným zakladatelem naší národní liudby, Bedr. Smetanou, vzdęlával se u nęho ve skladbę a virtuosní hre na klavír. Kdyz pak F. byl vydal své opus I., >Ctyri lyrické písnę,, tu Smetana v »Nár. Listech= s nemalým nadšením o nich referoval a F. k další cinnosti skla- datelské vrelými slovy povzbuzoval. Ryltę pak F. po jistou dobu cinným jako referent nového liudebního listu Dalibora . Pe, absolutoriu svých universitnícli studií stal se F. domácím ucitelem u továrníka Peška v Ronovę. Roku 1865 prijal místo kapelníka a varhaníka pri biskupské kathedrále v Senju v Chorvátsku. R. 1867 povolán Foerster za kapelníka pri arcibiskupské kathedrále v Lublani, kde az do dnes neúmornou pílí pűsobí ve všech oborech církevní i svętské Hudby. Záhy po svéni prícliodu do nového svého domova stal se tu F. sbormistrem pęveckého odboru v Citalnici a i kapelníkem Dramatickélio druzstva. Jsa výtecným organisatorem, zapocal F. jako kapelník dómu své reformacní snaliy projevovati s takovou horlivostí, ze za krátko jiz narazil na tuhý odpor nejen tamního obcanstva, ale i tamní journalistiky. Lec dobrá vęc a Foerstrova neohrozenost konecnę vydo- byla si vítęzství na celé cáre, jmenovitę pak po zalození Cecilského druzstva (r. 1877), jehoz pricinęním zrízena byla varhanická škola a Foerster ustanoven byl jakozto riditel školy té. Pro svou az k podivu rozsáhlou cinnost v kterémkoli odvętví ludebním, jmenovitę pak jako slovinsko-národní skladatel (műzeme smęle ríci zakladatel slovin- ské liudby), neménę však také jako paedagog, jenz za tak dlouhé rady let svého blahélio pűsobení na slovanském jihu vychoval celou novou generaci nadšených pro posvátnou hudbu dirigentű, varhaníkű a zpęvákű a taktéz i svętských hudebníkű, stal se Foerster miláckem celého slovinského národa, jak biograf jeho, V. F., v caso- pise Dom in Svet nadšenými slovy vylicuje. Tamtéz mezi jiným receno (a o to právę nám jde), ze Foerstrova vlastní domaina jsou varhany, které ovládá se souve- raiiiní jistotou, jako mistr na tomto královském nástroji. U varhan rozvíjí se F. fantasie az k podivu hodnému vzletu; virtuosita jeho na královském nástroji slaví zde pravé triumfy; tvűrcí síla, spocívající predevším v lepé melodicnosti, pojí se tu s mistrovstvím tr rejstríkování. Foerster zkrátka vlévá do varhan celou nęznou duši svou. Mimo to jest F. také virtuosem na klavíru, skladatelem slovinské opery .~Gorenjskega Siavcka«, jakoz i autorem rűzných hudebnę-paedagogických dęl. | ||||
|