|
| ||||
| ||||
|
— 4 —
Nám, kteríz vrelé sympathie Jihoslovanű k Foerstrovę svętské muse nedovedeme ani nálezitę doceniti, jde prirozenę jen o F. jako skladatele církevního. V prícinę té sluší nám doznati, ze F. jest nejen plodným, ale také vynikajícím skladatelem smęru ryze církevního, jenz oplývá fantasií, rázu více ménę lyrického, nezli pathetického. Jeho mistrovství na královském nástroji vyzírá z kazdé skorem rádky svých skladeb, ve kterých dokumentuje se sloh spíše varhanní, nezli vokální. V ohledu tom nemá F. témęr niceho spolecného se starocírkevní hudbou, vyjma prevládající ve svých skladbách diatoniky — a proto jest dalek všeho :mrazivého formalismu a podob- ných epithet našich odpűrcű, jichz znalost F. skladeb bude asi hodnę naivní. Foerster slozil celou serii mešních skladeb, nękolik litanií a >Te Deum lauda- mus celé knihy motett a jiných drobnęjších skladeb, mezi jiným i skladby lidové a mimoliturgické, jez vydal dílem nákladem vlastním a dílem vydány byly rűznými nakladateli v Nęmecku, z nichz mnohé prijaty byly do Cecilského katalogu pod cís.: 407, 408, 409, 498, 499, 652, 901, 1441, 1578, 1588, 1708, 2071, 2391. Valná vętšina tęchto skladeb je psána ve slohu i slabším sborűm prístupném. Upozoriiu- jeme laskavé ctenáre hlavnę na tyto nám známé skladby: 1. Te Deum, op. 18. pro 4 smíš. hlasy. Plynná to skladba, preváznę homo- fonní a diatonická, jez staví se co do ceny a zevní faktury po boku Krízkovskélro ,~Te Deum Falsi bordonni urychlují zde postup liturgie a uvádęjí takto stesky na dlouhá Te Dea ad absurdum. Tato skladba doporucuje se kazdému, i ménę zdatnému a obsazenému sboru pro menší slavnosti. Jest populární a za primęrenę zivého tempa effektní. 2. Dvę m o t e t t a, op. 38. a) Ave Maria( pro soprán a alt s prűvodem varhan aneb pro pętihlasý smíšený sbor á capella. Velmi zdarilá to skladba s prűhled- nou polyfonií á la Orl. Lasso; jinak však v hávu moderní harmonie. Panující tónina As dur prechází pred samým závęrem v as moll (jakési minore dle panujícího kdysi usu v komorní a symfonické hudbę). Pokrocilejším sborűm poslouzí co parádní císlo. b) O f f e r t o r i u m d e B e a t a pro 1 1.'.as a varhany. Jest to skladba roztomilá, zivá a jednolitá. Prűvod varhan byl tak pech~-ę a samostatnę vypracován, ze sám v sobę doporucuje se jako velmi pękné praeludium. Kdyby kazdý, at jiz pravovęrný, ci laxní církevní komponista dovedl tak psáti, nebylo by v novęjších skladbách církevních tolik mrtvých bodű a jiných nejapností. Jak mozná zabrániti tomu, aby kde jaký absolvent varhanické školy neplýtval svým rozumem, jímz sotva svým povinnostem školním ucinil zadost? 3. Missa in hon. sc. Francisci Seraphici, op. 56, ad 4 vocum inaequal. est rázu preváznę lyrického, v credu dokonce epického; za to však charakter pathe- tický na mnoha místech postrádáme:) Pokud jde o stránku formální, ci o spravování komposicního materiálu, prevládá zde homofonie na podkladu moderní harmonie se svým modulacním rádem. Jen tu a tam objevuje se nękterá imitace, vzešlá ze strída- vého kontrapunktu, tedy rázu více ménę figurativního. Thematickou práci najdeme pouze v Benedictus a v Agnus. Pres veškerou svou logicnost, ublazenost a effektní populárnost nelze tuto mši slabším, nýbrz jen zdatným sborűm doporuciti, jimz však bude vdęcnou skladbou repertoirní. 4. Missa s o l e m n i s, op. 25. pro 4 smíšené hlasy a varhany aneb, coz v prípadę tom prirozenęjším jest, s prűvodem smyccového kvintetta, flétny, dvou `) Epický ráz hudby nesmíme bráti doslovnę, nýbrz spíše tropicky. Toliko obdobnost dyna- micko-rhythmického dojnnr vzorného recitátora, nikoliv však myšlenkový obsah epické poesie dá se zhudebniti. | ||||
|