|
| ||||
| ||||
|
7
jiz je znacnę diskreditován voláním po nových, z d r a v ę j š í c li ! smęrech, jimz Mozartűv styl má býti podkladem. Jakoby tvűrcí duchové dali se ze zemę vydupati a pak primęti k práci na zakázku, dle zaslaných jim vzorkű. (Pokracování.) Lidová píseń kostelní. Proslovil o Cyrillských exerciciích v Nové Pace Antonín Drašner, kaplan v Podębradech N a co tęšili jsme se v dobách útlého mládí o svátcích vánocních nejvíce? Venku mrzlo jen praštilo, sníh vesele chrupal pod krocejemi našími, na nebi pino jako pochodnę rozzatých svętel a my chvátali s rodici na pűlnocní. Oci o spánku nemęly ani potuchy, únava ta tam, s dechem utajeným, pini napjetí cekali jsme na tu chvíli, kdy ozve se všem nám tak drahá, milá píseń lidová vánocní »Narodil se«. A co pak kdyz starý p. ucitel spustil pred pozdvihováním takovou koledu, jakoby se pastýri pred jeslickami sešli a Jezíškovi hráli. A my byli jako v Betlémę -- pastýre, Jezíška, P. Marii, sv. Josefa — celý dęj narození Pánę zrovna pred sebou jsme vidęli a mezi tęmi biblickými osobami zili. To byla nálada vánocní. A kdyz jsme dorostli, a starosti o zivot, trampoty, bídy tęlesné i duševní témęr v zoufalost nás privádęli — kdyz se nám zdálo, ze nikde pomoc zádná, která ze píseń vytryskla ze srdce našeho, na koho ze vzpomęli jsme v tísni se slzou v oku, s rukama sepja- týma? Na P. Marii! A píseń, kterou vpili jsme v sebe s mlékem drahé rodicky: Tisíckrát pozdravujem Tebe, ó M. K. J.« nám dodala síly a vytrvalosti. -- Az matka zemę prijme tęla naše ve studený svűj klín, pres hroby naše snad opuštęné, zapo- menuté v den vęrných dušicek rozléhati se bude v dál milá, tklivá píseń naše: >Odpocińte v pokoji...« V písních lidových kostelních se rodíme i umíráme. Biskup z Eichstáttu pravil: »Mohutné klenby chrámové, bohaté malby, nádherné oltáre, skvostná roucha mešní mnoho napomáhají ke sluzbám Bozím. Ale nad nádherné sloupy, drahé oltáre, zlatá roucha kladu kostelní zpęv lidový. Ten jest nejkrásnęjší ozdobou sluzby Bozí.« Jaký úcel má zpęv kostelní? Jak zvelebiti mohou vęrící zpęv kostelní, kterí mají dar Bozí dobre zpívati? Cím mohou prispęti ti, kterí nemají toho daru? Co ríci o cvicení písní kostelních u dítek školou povinných ? Jak postupovat --- jakých pravidel šetrit — podle ceho se rídit? jaký úcel má zpęv kostelní? Kazdou nedęli a zasvęcený svátek duchovní správce obętuje mši sv. za blaho vęcné i casné svých osadníkű. Této obęti nejsvętęjší se súcastniti, s modlitbou duchovního spojovat své prosby — jako jednęmi ústy Boha slavit, smirovat — modlitbou, zpęvem, jest nejsvętęjší povinností naší. Jest vęru potreba nezbytná na chvíli zapomenout na trudy, na bolesti, které nás svírají -- vybavit se z prachu zemę, ocistit srdce od marných myšlení a na perutích písnę k Bohu se povznést, jeho chválit, jeho slavit. Sv. Bernard praví : »V písni kostelní zarmoucený nalezne radost, opuštęný útęchu, hríšník cestu k pokání a polepšení.« | ||||
|