|
| ||||
| ||||
|
-8--
Mocná jest píseń, divnę jímající: Svatý Václave ze uchvacuje az do nejhlubší útroby duše netoliko vlastence, ale také cizince, jazyka ceského neznalého. Hudby milovný císar Ferdinand 111. slyše tu píseń ve velechránw prazském nadšenę zpívati, rekl zarazen: »Cosi podobného jsem ještę neslyšel a nevidęl. Hle úcel písní kostelních: Sláva Bozí — spása lidí -- návrat ku cnosti — návrat k Bohu! Proto i v písních kostelních musí panovat porádek, má-li cíl být dosazen! Ale jaké to nękdy písnę kostelní - jaká melodie, jaká cena! Jak populárnę, ne triviálnę zní tak casto zpívaná: ->Dobrý den vincujem tobę, Maria . Písnę kostelní jsou dúlezitý cinitel v nábozenském zivotę jednotlivctt i celýcli osad. Jsouce výlev srdce nábozného, samy zase náboznost budí ve zpívajících i poslouchajících, udrzují pozornost na svúj obsah lépe nezli ctená neb z pamęti ríkaná modlitba, zamezují ochablost mysli a nudęní, vzbuzují obsahem i nápęvem city nábozenské. pronikají veškeru bytost lidskou. Písnę nábozné jsou nejlepší pro- stredek, aby byly zamezeny písnę nemravné, špatné, mravum škodné.`) Proto církev uzívá zpęvu pri bohosluzbę, aby slovo liturgické nabývalo vętší moci, aby pohnutí mysli tónem vyjádreno a v srdcích lidu probuzeno bylo. A proto o zpęvu posvátném narizuje, a) aby všeliký text liturgický pronášen byl cele, zre- telnę a srozumitelnę, b) aby nápęv byl významný a skutecné znázornęní slova tónem, c) aby zpęv byl nábozný, prostý, slavný, aby náboznost vzbuzoval a zvyšoval. jak zvelebiti zpęv kosfelní od vęrících? Cechové jsou národ zpęvný mnoho ze stredu slavných Slávii vyšlo vynika- jících hudebníku i zpęvákd. Proto, kdo má talent k hudbę, zpęvu, nevzpírej se pro cest Bozí hlasu svého povznést. Zpívat pri mši sv. jest tak cestné jako slouzit mši sv. Církev sv. nejednou pripodobńuje sbor zpęváku sboru andęlu chválících Hospo- dina. Zpívat pro vlastní slávu, proto, ze v tom vidím cltváltt vlastní, ze ve zpęvu nalézám zábavu jako v koncertę, .ze se mi tak líbí, ze si udęlám dobré oko (u re- ditele choru), to jiz vzal jsem odmęnu svou. Ale pro Toho, který ve mši sv. tolik lásky, milosrdenství nám prokazuje, pro Toho, který predrahou obętí dílo vykoupení všech lidí nám pripomíná, pro Toho, který, kdyz miloval své, az do konce je miloval — z cisté úcty, lásky ku Kristu zpívat, to jiz nęco! Velikou v ocích Bozích jest zásluhou zpęv tęch, kterí nalézají radost v domę Hospodinovę zpívat! A v pravdę zásluzné jest dílo jejich, nebof prinášejí obęf velikou. Jest mnoho horlivých kresfanú, které neodstraší cesta neschudná, pocasí ošklivé, cesta daleká od návštęvy chrámu Pánę. Kdybych si v nedęli v kostele nezazpíval, nemęl bych zádnou nedęli, ríkají mnozí. Cvicí se nové písnę horlivostí pp. reditelú kúru a jest potrebí k tomu pozornosti, trpęlivosti, vytrvalosti vęrících. To vše kre- stané vzorní rádi prinášejí v obęf pro Toho, který sebe sama v obęf za nás dal. Kdo zpívá ku cti a chvále Bozí, ciní skutek ne menší ceny nez kdyby almuznu udęlil anebo se postil. A proto smęle mozno ríci, ze zpęv písní kostelních jest nám zdrojem milosti, pokrmem duše, cestou jistou k metę - k zivotu vęcnému. Zalmista Pánę (ps. 33. v 1.) dí: DcUroreciti budu Pánu v kazdý cas, vzdy chvála jeho v ústech mých.« Jak mohou ku zvelebení hudby napomáhat ti, kterí nemají dar hlasu a sluchu? ') Dr. Skocdopole. | ||||
|