|
| ||||
| ||||
|
— 11 —
Horlivý ucitel zpívá s sebou, vezme vętší sílu varhanní. Zvláštností jest, ze pri nękterých písních kostelních záci klesají hlasem, na pr. 50 Jesu, spáso moje-. Klesnou az o celý tón. Co dęlat? Neclif varhaník pouzije nejostrejších varhanních hlasű nebo v pravé ruce hrá s oktávou. To poműze. Také treba pripomenout obzvlášt chlapcűm, by vyšší tóny brali hlasem slabším, nebof to právę, ze i vysoké tóny chtęjí vzít silnę, je prícinou, ze klesají hlasem. III. Naucili jsme se píseń zpívat; jest potreba však píseń prednést, deklamovat a to není tak lehké prednést melodii v síle nebo zase piano jalc se prísluší. K tomu jest potrebí netoliko porozumęní melodie, ale také dokonalosti technické; a té lze dosáhnout pilným ustavicným cvikem. Vniknout netoliko ve smysl textu, ale také melodie - v tom zálezí prednes. To je umęní! Sbormistr ukaz sám, jak se má prednášeti! Jak se káze, tak pribliznę s modu- lací hlasu at se zpívá. Modlitba jest povznesení mysli k Bohu; tím více se to musí ríci o písních kostelních. Vzdyf to zpíváme Tomu, skrze nęhoz a v nęmz všecky vęci ucinęny jsou. A ta právę myšlénka nadchne nás, bychom krásným, nęzným zpęvem duši vznášeli se k výšinám. IV. S kterými písnęmi zacít cvicení? Pan chorregent v Podębradech zacíná u zákű s tęmi písnęmi, které mají 4—5 tónű, pak písnę, které mají šestý tón, a tak postu- puje ve cvicení az do oktávy. Potom teprve pristupuje k cvicení jednotlivých inter- valű (ve stupních). Kdyz je záci poznají a dovedou od jednoho k druhému intervalu postupovat, pak uz lehce melodii písnę naleznou. Obycejnę cvicí na zacátku : »Svatý, svatý, svatý« ; marianskou : »Tisíckrát,: (skládá se ze 3 -4 tónu); postní: »Svatý krízi, Tebe ctíme« (píseń jde pűlstupni- cemi) ; velikonocní: »Vesel se nebes Královno«; po sv. Duchu: »Pred Tebou se klaníme« ; k Andęlűm strázným : »Andęli Bozí, strázce műj« (ze 7 tónű); adventní: »Z nebe posel«; vánocní: ,Narodil se«. IDoS10v. Ucel písní kostelních : Sláva Bozí, spása naše. Kdo zpęvák, zpívej rád pro vęc dobrou, kdo nezpęvák, vaz si zpęvákű a pra- vidla jejich męj v uctivosti. Rodicové dávejte dęti své cvicit písním kostelním. Zpęv ronící se z hrdla mladistvého nejednou hríšníka vrátil cnosti. Pri cvicení nezapomeńme vylozit slova, melodii nacvicit vęrnę, od malickosti ucit záky písnę prednášet. Kdo chce zavést pękný lidový zpęv, jakoby męl zavést, vybudovat nové pokolení, a to není tak snadné. Proto cvicme první písnę kostelní dobre, dbejme, by se skutecnę prednášely, a tak dostaneme základ, na kterém bude lze dále budovat. Vytrvalost vede k cíli. Cvicme písnę, které jsou snadné, lidu prístupné, a pak excelsior (výš a výše). Nastanou doby práce, trpęlivosti, sebezaprení --- ale pak! Milácek našeho lidu, t kukátkár Vác}. Kosmák, v kázání pri svęcení kostela v Blansku 23. cervence 1899 pravil: »Stará povęst vypravuje, ze kdyz Pán Bűh Adama z ráje vykázal, Adamu brány rajské si poklekl a Hospodina prosil, by mu nęjakou památku z ráje dal, aby se s ní na poušti, ve svętę tęšiti mohl. A Pán Bűh mu dal ptáka a kvítko. A proto kazdý clovęk, kdykoli uvidí krásný nęjaký kvęt | ||||
|