|
| ||||
| ||||
|
12 —
anebo uslyší ptáka zpívati, zaletí mimodęk duší svou do tęch krásných rajských krajin. A takovým hájem, napinęným zpęvem je kazdý katolický chrám. Zde — v chrámu Pánę ještę zpíváš. Pred léty rozléhala se naše vlast zpęvem. Zpívalo se, zpívalo se mnoho ze srdce. Ale ted' zpęv umlkl; bída., starosti nedají lidu zpívat. Zajisté mi dosvędcíte mnozí, ze vám doma pro samou starost ani nenapadlo zazpí- vat si. Jen kdyz do chrámu Pánę prijdete. Proto spęchejte bratri, sestry do chrámu Pánę, do svého domova, do toho šumivého háje církve svaté, aby zde srdce vaše se rozepęlo a setráslo se sebe aspoń na hodinku všechen prach všedního zivota., Nejstarší svędectví gregorianské tradice. Podává P. Bernard [7c16ek, U. S. B. Nyní se pihlę pracuje o vydání chorálu podle nejstarších rukoi)isti, cili chorálu s tradicionehiími melodiemi. Tyto melodie, zachované ve vzácných rukopisech i tištęných knihách, byly povazovány od pradávna za drahocenné dędictví po slavném papezi Rehori Velikém. Vdęcní dędicové oceńovali zásluhy Rehore I. o posvátný zpęv tak velice, ze zvali rímský chorál po nęm jednoduše gregorianským . Lec není témęr památky, a byt byla sebe ctihodnęjší, aby ruka lidská drze na ni nesáhla. Af mlcíme o zlomyslném, do nebe volajícím nicení nejdrahocenęjších památek, o cemz vypravují smutné stránky dęjin kazdého národa, který se zmohl na umęlecké památky, --- co ucinil pobloudilý, ba zdivocilý vkus 17. a 18. století z nejedné perly klassického umęní af románského, af gotického ? Tak nezústalo ušetreno ani ctihodné dędictví sv. Rehore. Smęlí reformátori 16. a 17. století vytýkajíce zpęvu gregorianskému ruzné ne- dostatky, chtęli jej opraviti. Ale jejich oprava dopadla tak, ze jim zústala pod rukarna pouhá karikatura chorálu sv. Rehore. To bylo první se prohrešení proti gregorianské tradici. Tito hudebníci nenamítali ovšem niceho proti podání, ze papez Rehor f. męl zvláštní péci také o posvátný zpęv; ale domnívajíce se, ze zdędęný chorál má za- potrebí radikální opravy, popírali aspoń neprímo, ze mají pred sebou odkaz Rehore Velikého. Prímý boj proti gregorianské tradici zństaven teprve osvícenému vęku osmná- ctému. Prítel Leibnitzúv, J i r í baron E c k h a r t, pokusil se r. 1729 ve svém díle »De rebus Franciae Orientalis< dokázati, ze nikoliv Rehor l., nýbrz Rehor II. dobyl sobę zásluh o zpęv zvaný gregorianský. Proti nęmu hájili tradici roku 1743 Dominik G i o r g i ve svém díle De lihtrgia Romani Pontificis, a r. 1749 V e z z o s i ve svém vydání liturgických dęl kardinála Tomasiho. R. 1772 porádáno v Benátkách nové vydání spisu sv. Rehore Velikého. Devátý svazek obsahuje mezi jiným také liturgické rozpravy pod jménem: rsagoge liturgica. Pisatel tęchto rozprav J. B. Galliccioli dotýká se téz otázky gregorianské, ale nepo- kouší se ji rozluštiti, nýbrz opakuje jen mírnými slovy záporné argumenty Eck- hartovy. Nejnovęji se pridal k Eckhartovi reditel brusselské konservatore M. F. A. Ge- vaert (cti Gevart). V prosinci roku 1889 męl ve verejném sezení belgické akademie prednášku na thema: ,Liturgicicý zpęv Církve latinské«, ve které predvádí zcela zvláštní theorii o vyvinutí se rímského chorálu; hlavní zásluhy o jeho vypęstęní pri- | ||||
|