|
| ||||
| ||||
|
— 13 —
cítá reckým papeztim Agathonovi, Lvu li. a Sergiovi L, a konecnę, aby vysvętlil název gregorianský Rehori 16. (715 731), anebo radęji Rehori III. (t747). Gevaert si troufá tvrditi, ze pro R e h o r e I. nelze uvésti zádného svędectví, jez by bylo starší doby Jana Diákona (zil okolo r. 872). Proti Gevaertovi hájil starobylé podání, svędcící Rehori I., benediktin G. M o r i n. Práce tohoto výtecného znalce patristiky bude v gregorianské otázce na dlouho, ne-li na vzdy, smęrodatnou; nechaf slouzí za podklad našemu pojednání o nejstarších svędectvích gregorianské tradice. Známé jest svędectví J a n a D i á k o n a, o nęmz ucinęna právę zmínka; pro jeho zajmavost je zde nicménę uvádíme. Šestá kapitola druhé knihy jeho zivotopisu sv. Rehore (P. L. LXXV) jest nadepsána: Antiphonarium centonizans, cantorum constituit scholam ; cesky: Usporádal Antifonár a zalozil pęveckou školu. Na to vypravuje: V domę Bozím (pocínal si) jako velemoudrý Šalomoun : vęda, jak líbezná hudba nabádá ke zkroušené náboznosti, sestavil ve své péci o zpęváky velmi uzi- tecnou knihu, zvanou Antifonár Také zalozil pęveckou školu, jez doposud obsta- rává zpęv ve svaté církvi Rímské a rídí se tęmitéz pravidly; pro ni urcil nękolik statkű a dal vystavęti dva príbytky, jeden pod schody basiliky svatého Petra, druhý poblíz stavení patriarchálního paláce later-ánského; zde chová se podnes s patricnou úctou jeho postel, s níz ucil zpęvu, a metla, jíz hrozil chlapcűm, jakoz i pűvodní Antifonár. V darovací listinę ustanovil pod trestem klatby, aby se o tento majetek dęlily obę cásti školy odmęnou za kazdodenní sluzbu. Co z tohoto textu pro otázku gregorianskou dűlezitého vyvęrá, jest: ]. ze okolo roku 872 povazovali svatého Rehore za skutecného pűvodce Antifonáre; 2. ze rímská schola cantorum męla sv. Rehore za svého zakladatele a obdaro- vatele; 3. ze se honosili jeho authentickým Antifonárem a jinými památkami, jez dle obecného mínęní souvisely s pécí tohoto papeze o církevní zpęv. Gevaert zavrhuje autoritu Jana Diákona pro nękteré nesprávnosti, jez jsou v jeho údajích. Avšak, aby vývody Gevaertovy byly spravedlivé, museli bychom najisto vędęti, ze Jan Diákon napsal nęco nesprávného zúmyslnę, anebo aspoń lehko- myslnę, muselo by býti dokázáno, ze byl vűbec lehkovęrným a lehkomyslným spisovatelem. Avšak máme o nęm zprávu od vázného vrstevníka, totiz od známého A n a s t á s e b i b l i o t e k á r e, jez tvrdí opak. Ve svém listę ke Karlu Holému praví Anastás : Hortantibus fratribus, et maxirne v i r o p e r i t i s s i m o Johanne diacono verae fidei puritate ac s c i e n t i a e c l a r i t a t e n o t i s s i m o (Na zádost bratrí a zvláštę Jana Díákona, muze velmi sbęhlého a proslulého ryzostí víry a v ę h I a s e m vędy.) duší tu také pripomenouti, ze kdyby Jan Diákon byl zde napsal pouhé smyšlenky, jeho vrstevníci by jej byli z toho ihned usvędcili; cekalf na jeho Zivot sv. Rehore- papez i rímský klerus dychtivę. Gevaertovi pricházejí konecnę památky po sv. Rehori, o nichz mluví Jan Diákon, ,bizarními . Avšak tu dluzno pripomenouti, ze o tęchto památkách ciní se zmínka jiz dávno pred Janem jáhnem. Notitia ecclesiarum urbis Romae< (Popis kostelű męsta Ríma), kterýzto spis klade de Rossi mezi itineráre (cestopisy) s e d m é h o s t o l e t í , zve poutníky, aby vykonali také návštęvu ad Gregorii lectum . (u postele Rehorovy). Műzeme tedy prijmouti vypravování Jana Diákona jakozto spolehlivé svędectví o tradici gregorianské, jak zila v jeho dobę. Starší jest s v ę d e c t v í papeze H a d r i a n a li. (867-872). Tento narídil, aby o velké mši sv. na první nedęli adventní pred Introitem zpíval se tropus, jenz opę- voval sv. Rehore jako pűvodce Antifonáre. Zprávu o tom nám podává rukopis | ||||
|