|
| ||||
| ||||
|
— 21 —
horlivým sluzebníkem Bozím, vęhlasným kazatelem a moudrým pastýrem, jenz tak mnoho vykonal pro slaásu lidí, nýbrz slozil také s mnohou pricinlivostí a s hudební znalostí ony zpęvy, jez zpíváme v kostele a jinde, aby mocnęji vzbudil v srdcích lidskýc'r zbozný cit a dojem. A to se mu podarilo tou męrou, ze privábil do ko- stelu svými krásnými melodiemi nejen duchovní, nýbrz i prosté a nevzdęlané. Az sem vzdával Lev IV. zpęvu gregorianskému nejlepší chválu, dokládaje své vývody príklady vzatými ze skutecnosti. V druhé cásti svého listu projevuje svou vűli ohlednę prijetí tohoto zpęvu zpűsobem, jenz predem ciní marným všechno zdráhání. -Item. Zádám, abyste nepripustili zádných roztrzek s touto církví, kteráz jest nejvyšší hlavou nábozenství, a od níz nechce nikdo býti odloucen, aniz s tolika církvemi, o nichz jsme se právę zmínili, libo-li vám zíti s obecnou církví v doko- nalém pokoji a nerušené svornosti. Nebof jestlize se našeho ucení a tradice našeho svatého biskupa tak velice hrozíte, coz nevęríme, ze se ve zpęvu a ctení nerídíte veskrz dle našeho ritu, vęzte, ze vám odejmeme naše spolecenství, jelikoz se sluší, abyste se k vlastnímu blahu rídili tím, cím Rímská církev, matka všech ostatních a vaše ucitelka, nepohrdá, ale naopak co s prevelikou láskou neoblomnę zachovává. Procez prikazujeme vám pod trestem vyobcování z církve, abyste zpęvy a cten v kostelích nekonali jinak, nez ustanovil svatý papez Rehor a nez my konáme, ale naopak, abyste tuto tradici ze všech sil pęstovali a dle ní zpívali. Jestli by se však nicménę nękdo odvázil, coz nelze nám vęriti, k jiné tradici, nez jakou jsme vám a všem budoucím právę predlozili, se pridati nebo jiné k ní privádęti, ten budiz pro svou zpupnost a odvázlivost z naší moci, jakoz i jménem všech našich pred- chűdcű, nejen od nejsv. Tęla a Krve P. N. Jezíše Krista odloucen, nýbrz i stálou klatbou postizen.« Neznáme jiného papezského výnosu, v nęmz by byl gregorianský zpęv tak dűraznę doporucován jako v tomto listę. Sluší ovšem podotknouti, ze Honoratus, na jehoz jméno psán tento list, byl opatem kláštera Farfy (Farfa), lezícího v obvodu rírnskélio patriarchátu; mohl tedy papez s celou vázností svého tíradu bezprostrednę zakrociti, kde toho vidęl potrebu. Ze v listę mínęn papez Rehor V e I i k ý, a nikoliv snad Rehor II. nebo III., jest tuze patrno. Jen Rehor 1. jest znám jako vęhlasný kazatel svými krásnými homiliemi, a jako »moudrý pastýr«, protoze napsal knihu: »Regula pastoralis« (»Pravidlo pastýrské<_), v níz dává duchovním správcűm prekrásná, naucení. Tradici, kteréz pridrzovali se v kláštere Farfy na vzdor rímské, mínęna bez pochyby tradice církve milánské, cili mínęn zpęv ambrosianský, kterýz, jak dosti bezpecnę dokázáno, byl zdęlán na starém zpęvu latinském. Co další a starší svędectví gregorianské tradice lze uvésti slova mnicha H i 1 d e m a r a (zil mezi r. 833 a 850), kterýz se zmińuje o Rehori Velikém ve svém výkladę rehole sv. Benedikta a dí onęm : B. Gregorius, qui dicitur Romanum Officium fecisse,< (>Bl. Rehor, jenz prý slozil rímské Officium«) Slovem »Officium by mohl býti ovšem mínęn pouze text bohosluzebních knih; avšak jelikoz všeobecným pojmenováním Officium<, neműze býti vyloucen zpęv, povazujeme také tato slova za doklad pro gregorianskou tradici. Slovo »dicitur< (praví se, prý), svędcí právę o zivé tradici; Hildemar tvrdí jen to, co sám od jiných slyšel. Urcitęji nez Hildemar svędcí o gregorianské tradici W a l a f r i d S t r a b o 807 az 849), mnich a pak opat kláštera Reichenavského (na rýnském ostrovę Rei- chenau«). Ve svém traktátu: >De ecclesiasticarttm rerum exordiis et incrementis< | ||||
|