|
| ||||
| ||||
|
-22
(~O vzniku a vzrústu církevních vęcí,) praví nejprve o zpęvích misálu: »Vypravuje podání, ze sv. Rehor usporádav texty mší a svęcení, sestavil vętšinou také z p ę v n é cásti v ten zpűsob, jehoz se jakozto témęr nejvhodnęjšího az posud uzívá, jak poznamenáno jest na zacátku Antifonáre., *) O zpęvích Officia píše: Vzhledem ke zpęvűm, jichz se uzívá pri denních a nocních hodinkách, má se za to, ze je sv. Rehor uvedl v konecný porádek, jakoz jsme nahore pravili o Sakramentári (misálu).« I'ozoruhodno jest, ze Strabo se nám zde predstavuje nejenom jako svędek tehdejšího ústního podání o zpęvu liturgickém, nýbrz také jako ocitý svędek p s a n é tradice gregorianské. Ona poznámka »na zacátku Antifonáre skládala se bezpochyby z veršű papeze Hadriana I. nebo I[., o nichz jsme se zmínili v predešlém císle. S takovými poznámkami shledáváme se ve starých Graduálích castęji. Veronský kodex z 10. nebo 11. století má vcele první nedęle adventní krásný miniaturní obrázek sv. Rehore Velikého s holubicí, diktujícího jáhnovi, jenz naproti nęmu graci- osnę sedí a píše do knihy podeprené o pult. Po obou stranách obrázku jsou tato slova s nápęvem na ctyrech linkách:**) >Sanctissimus namque Gregorius cum preces effunderet ad Dominum, ut musicum tonum ei desuper in carminibus dedisset; tunc descendit Spiritus sanctus super eum in specie columbae, et illustravit cor ejus; et sic demum exorsus est canere, ita dicendo: Ad te levavi,,. -- cesky: Kdyz vysílal sv. Rehor prosby k Hospodinu, aby mu shűry dal nápęv pro písnę, tu sestoupil na nęj Duch sv. v podobę holubice a osvítil srdce jeho ; i zacal konecnę takto pęti : Ad te levavi. Tento obycej zachován i pozdęji. V knihovnę metropolitní kapitoly prazské je ukopisný Graduál z r. 1552, bohatę ozdobený (Graduál Jana Táborského a Fabiana Pulera), v nęmz predeslány Introitu první nedęle adventní verše: ,,,Gregorius prae- sul...« s nápęvem. O gregorianské tradici svędcí také Agobard, arcibiskup Lyonský (779—840; arcibiskupem 814---840), ac byl sám jejím zaprisáhlým odpűrcem. Jsa rozhodným prívrzencem starší (gelasianské) liturgie a jejího zpęvu, hájil ji tvrdošíjnę proti novęjší liturgii gregorianské, jez proklestila si svým zpęvem brzy cestu i do Francie, nikoliv nátlakem papezű, nýbrz svou vlastní výtecností. O výtecnosti gregorianské liturgie a jejího zpęvu nebyl ovšem Agobard presvędcen. Proto jej mrzelo také, ze byla doporucována jménem Rehore Velikého, i snazil se zbaviti jí aspoń tohoto dopo- rucení. Ze nesoulilasii s tradicí gregorianskou, dokazují následující slova, vyńatá z jeho polemického spisu: Liber de correctione Antiphonarii, c. XX. (Kniha o opravę Antifonáre, lil. 20.): »Protoze nápis uvedené knihy si osobuje jméno biskupa Rehore (Gregorii praesulis ; srovn. verše: Gregorius praesul ...), cerpají nękterí z tolio mínęní, ze je slozena sv. Rehorem, rímským biskupem a vęhlasným ucitelem Tak vydal Agobard, podobnę jako Walafrid Strabo, svędectví ústní i psané tradici gregorianské. (Pokracování.) *) Antifonárem« mínęn zde »»Antifonarius Missae«, jenz odpovídá našeunt Graduálu, na rozdíl od knihy: »Antifonarius Officii«, v níz byly obsazeny texty a zpęvy pro církevní hodinky. **) Otisknuto nejprve v prvním vydání Graduáhi benediktim5 Solesmenských a nyní také na . **) Otisknuto nejprve v prvním vydání Graduáhi benediktim5 Solesmenských a nyní také na deskách kazdého císla casopisu: >Rassegna Gregoriana«. | ||||
|