|
| ||||
| ||||
|
-24
existovali u chrámu svatovítského. Jaký cas uplynul, nez ono »n< se otrelo, kdoz to urcí? Dűkaz ten však je slabý, jen pravdę podobný, ponęvadz slovo »bonifantes« i z jiných slov műze býti odvozeno, na pr. ze slova boni a fantes«, jez jest participiurn slova ->fari praviti, mluviti, ríkati. Ovšem se participia toho málo uzívá, ale jak bylo ve stredovęké latinę? Ostatnę i slovo infans, z doby dobré latiny, obsahuje ve slozeninę ono participium v císle jednotném in« tolik co »ne<, ,fans =nemluvící, jako u nás •nemluvnę Prijmeme-li tuto etymologii, jaký jest pak význam slova toho bonifantes« ? Zda boni fantes neznamená tolik jako »dobrí mluvitelové, t. j. zpęváci ? Ze snad ze školy vybíráni byli ti, kterí nejlépe mluvili, zpívali, zalmy ríkali >dobre ríkající ; ci snad zkouškou se jako takoví osvędcili (recky eulogoi, eulogistai); ci snad pro pękné ríkání zalmű byli tak na- zváni? Boni fantes, tolik co bene fantes? Műze býti téz jedno slovo vypuštęno, a etymologie byla by tato: »boni< jest druhý pád od bonus, nękteré slovo jest vynecháno ku pr. verbi neb jiné; boni verbi fantes« ; mozné to je, ale tento tretí výklad nezdá se býti pravdępodobným, ani oprávnęným. Nejkrásnęjší místa zpívávali ve stredovęku hoši, na pr. pri graduale alleluja, znamenající plesání kurű nebeských, odpovęd s nebe; nękterá místa (citáty) z evangelia (evangelium = dobrá zpráva, Uonum nuntium). A to by snad bylo ono »bonum verbum , které zpívali -%bonus cantus«, neb jiné slovo. Nez, jest nejisto, zda vęc ta by byla męla viiv na název bonifantű. Jiná vęc však jest, myslím, jistá; ze totiz bonifanti existovali u chrámu svato- vítského jiz pred tím, nez kanovník Eberhard, roku 1259 zemrelý, zalozil pro nę nadaci. Dokazují to dűvody následující: Jiz r. 1255 vede si opat Brevnovský stíznost u papeze na onu výše zmínęnou slavnost, pri níz stávaly se neporádky (dle Tomka), jak výše jsme se byli zmínili. Krást dí: »jiz predchűdcové Martina opata nad tím nemálo se horšili, a zlozvyku jinak zastaviti nemohouce, zalovali papezi Rehori IX., k jehoz rozkazu roku 1234 biskup míšeńský prijel do Prahy, aby zlozvyk zrušil< S Kráslem souhlasí Borový a Schramm (viz výše). Máme tedy jiz zprávu o bonifantech roku 1234, tedy 25 let pred úmrtím Eberhardovým, a to zprávu takovou, která poukazuje na delší jich trvání, nebof, jak receno, nez slavnost degenerovala, musilo zajisté uplynouti hezkých pár rokű; jakoz i opat, nez zaloval papezi, zajisté dríve stęzoval si u kapitoly a biskupa. Krást dí: »Jiz predchűdcové Martina opata nad tím nemálo se horšili,<, tedy bylo jich více. Opat Dluhomil (1217—1236) stęzoval si v Rímę r. 1234 a zdá se, ze to prece trochu na nęjaký rok pomohlo; biskup míšeńský ráznę zakrocil. Následovali opati : Pavel I. (1236--1238), Klement Il. (1238--1249), Vít (1249—1253), Martin I. (1253 -1278); za 25 let opętná stíznost v Rímę, a zvyk ten nadobro zrušen. Dále i povaha zvyku toho poukazuje na to, ze bonifanti asi mnohem dríve byli zavedeni. Ekkehart IV., mnich v St. Gallen, popisuje nám slavnost tuto, jak v predešlých císlech >Cyrilla« byla vylícena. Ekkehart IV, zemrel v druhé polovici XI. století; lící nám slavnost tu, jak dęla se v St. Gallen na pocátku X. století, a dí, ze o sto let pozdęji ještę se konala. Jeho zprávy vztahují se na rok 911 a 918, kdy konali dęti »innocentes« processí to pred Konrádem L, nedávno zvoleným králem, který prý z toho velkou radost męl. V Nęmecku pak slavnost ta degeneruje asi kolem polovice XIII. století. V Reznę dęje se totéz co v Praze, mladí klerikové a školáci se svým školním biskupem (episcopus innocentum) konají maškar-clu, vni`nou do kláštera E'eneclir;tinű v P; Jí- | ||||
|