|
| ||||
| ||||
|
--- 34 —
skladby jeho svędcí o rádné technické a aesthetické prűpravę; jsou skorem vesmęs našim prűmęrným sborűm prístupny, effektní a v dobrém smyslu populární. Pouka- zujemef toliko k nękterým význacnęjším skladbách jeho: Missa f e s t i v a, op. 16 (>in hon. B. Reginae coelorum,<) pro 4 smíšené Hlasy s prűvodem varhan a ctyr neobligátních trombonú. (Nákladem Fr. A. Urbánka.) Tato skladba, jez zalozena jest na dvou thematech ze staroceských rorátnícli zpęvu, patrí k nejlepším pracím p. autorovým vűbec. Snaha po splynutí antického rázu s moder- ními prostredky mluví zrejmę z kazdé stránky partitury. Pan autor prostę dokazuje, ze moderní, ba i nejmodernęjší harmonie, najmę pak pestrá, na enharmonii dokonce zalozená modulace dá se zcela bezvadnę slouciti s dűstojným výrazem chorálu a klassické polyfonie — a kýzeného výsledku toho také se dodęlal. Se stanoviska církevnę-aesthetického nelze proti tomuto pokusu nicelio namítati. Jinak ovšem má se vęc vzhledem k jednotnosti modulacního rádu kolem urcitého harmonického centra, jakoz i vzhledem k reprodukci samé. Rešené zde harmonické problemy jsou prűmęrným našim sborűm chrámovým dosti tvrdým oríškem. Enharmonika v Credu pri slovech »omnia saecula« nebyla právę nezbytnou; nebof po B moll stati mohlo konsekventnę následovati Ges dur na místę Fis dur, aniz by se zmęnilo jediného tónu na onom místę. Nejpestrejší cástí celé mše sluší nazvati Et incarnatus est , kde v rámci panující tóniny As dur vystrídány jsou tóniny: G dur, D dur, H moll, Fis moll, H moll, G- a D moll. Prvých pęt taktu vęty Et resurrexit svým modu- lacním ruchem (pripomínající pocátek provedení sonátové formy) není po stránce správné intonace o nic snadnęjší zmínęných jiz míst. V ostatních vétách Creda jakoz i v ostatních cástích této mše spatrujeme p. autora jiz ve klidných vodách normál- ního rádu modulacního, dle zpúsobu známé Missa Exultet, od Witta, byf by i cel- ková faktura této mše pripomínala spíše stylu Skuherského. Nápadnę az dokumen- tovaná modernost harmonie s jejím z posvátného klidu nikde nevybocujícím výrazem porází známé stesky a nárky našich odpurcű co nejpádnęji. Missa b r e v i s, op. 12 (In hon. Nativitatis Domini nostri Jesu Christi<) pro 4 smíšené hlasy (tenor ad lib.) s prűvodem varhan (nákladem Fr. A. Urbánka), je preváznę polyfonní, jezto thematickou, avšak místy také homofonní, a kromę toho protkána chorálem gregorianským. Se zvláštním zadostiucinęním vidíme zde chorál v prirozené, plynné a úcinné harmonisaci, jez daleko predstihuje mnoliého cecilian- ského harmonisatora chorálu. Harmonický zivel, chorální stati vyjímaje, jest sice moderní, ale nikoliv chromaticko-enharmonického rázu, jakz pri melodické invenci kontrapunktické práce ani jinak býti neműze, jezto jadrný a zdravý kontrapunktický sloh hyperbolickou harmóniku zásadnę vylucuje -- o jistých, u stoupencu copového slohu oblíbených a smyslností se nesoucích alterovaných akkordech ani nemluvę. Svęzí a plynný kontrapunkt této mše svędcí o pilném sebevzdęlání p. autorova. Kladouce pri církevní hudbę techniku kontrapunktickou výše nezli techniku v oboru harmonickém, vázíme si proto Zelinkovo op. 12. daleko více nezli ono výše jiz dotcené op. 16., kde kontrapunktický zivel ustupuje zivlu harmonickému -- zdaliz ve prospęch vęci, nehodláme zde ventilovati. Tolik jen dovolujeme si pripojiti, ze p. Zelinka v pozdęjších svých skladbách vrátil se více ménę zase ke slohu svého op. 12. Dűkazem toho jsou: Missa brevissima prima, op. 27. a Missa brevis- s i m a s e c u n d a, op. 28. pro dvojhlasý smíšený sbor a varhany. Nákladem Fr. A. Urbánka. Tyto dvę skladby jsou v nejlepším slova smyslu populární a úcinné, strucné a technicky snadné, jez zműze i ménę vycvicený sbor a slabší varhaník. | ||||
|