|
| ||||
| ||||
|
--- 35 —
,Te D e u m pro 4 smíšené hlasy a varhany (nákladem Fr. A. Urbánka) vyka- zuje chorální stati, falši bordoni i velmi snadné homofonní vęty. Tyto tri rűzné zivly jsou zde slouceny v jednolitý a pűsobivý celek. Neznáme strucnęjší skladby toho druhu, jez by s tak malými prostredky dovedla udrzovati zájem reprodukujících a posluchacstva od pocátku az ku konci, prese veškerou svou asketickou diatoniku• M i s s a s o l e m n i s in hon. Resurrectionis Domini nostri Jesu Christi pro 4 smíšené hlasy a varhany. (Vyšla v >Cyrillu., 1891 -92.) Tato na strídavém kon- trapunktu zalozená skladba je veskrze rázu lyrického a slavnostního. Harmonie je tu preváznę diatonická a prese veškerou snahu o obdobnost církevních rnodi utvaruje se prece jen modernę, jmenovitę pri závęrech mollových. Modulace nevy- bocuje nikdy z okruhu panující zde D-dur tóniny. Vedení hlasű je plynné — a dynamický zivel podává hojné prílezitosti k jemnému odstíńování. Hojnę figurovaný prűvod varhanový zádá dovednęjšího varhaníka a slušnę disponovaných, ne-li mo- derních varhan. Z drobnęjších prací pánę Zelinkových uvádíme pękné a hluboký smysl textu prípadnę vystihující ,Ecce quomodo moritur justus jez vyšlo v >Cyrillu< r. 1892. Dále: Dvanáct gradualií a offertorií pro 1 hlas a varhany. Opus 20. Vyšly v >Cyrillu , 1897. Vyhovují prostredním sborűm; vyzadují však jemného odstíńování. Varhaníku pridęlen zde vętší úkol, jehoz zhostiti se műze pomocí rádného stroje. Harmonie dosti chrornatická a pestrejší modulace neprekrocují nikde hranice církevnę dovoleného. Padesát predeher v církevních tóninách, op. 18. Vyšly v :> Cyrillu 1896. Tímto dílem obrací se pan autor k slabším varhaníkűm, kteríz nedovedou v církev- ních tóninách vűbec aneb toliko nejapnę improvisovati. Rűzná m o t e t t a a jiné kratší sbory, jez vyšly dílem v Cyrillu« a dílem v Hausrnannovę Ceskoslovanském varhaníku Obrady posvátného týhodne. Ceský varhaník. Obę tato díla vyšla u Fr. A. Urbánka. G r a d u a l i a a o f f e r t o r i a pro nedęle adventní. Vyšla v» Cyrillu <. Šest APange lingua« a Ecce sacerdos magnus«. Nákladem A. Bóhma v Augsburku. O dalších církevních skladbách pomlcíme pro nedostatek místa. Toliko jednoho, s církevní hudbou jen zevnę souvisícího díla dluzno si ještę povšimnouti. A to jest: >Narození Pánę , vánocní zpęvohra pro soli, sbor a malý orchestr. Na toto dílo, pripomínající t. zv. mysteria stredovęká, műze pan autor býti hrdým. Oratorní sloh pojí se tu se staroceskými chorály, koledami a pastýrskými motivy v jeden ladný celek. Melodramatického rázu predehry a mezihry, jmenovitę pak jemný smysl pro instrumentální kolorit svędcí o Z. neobycejné zpűsobilosti pro orchestrální komposici, procez jest nárn jen s podivením, ze nepokusil se dosud o instrumentovanou skladbu církevní, kterouz by cetným sborűm, najmę pak venkovských męst, nemalou męrou se zavdęcil. Není-liz ignorance tohoto kdysi, ba i dnes oblíbeného odvętví církevní hudby ponękud exklusivním, mírnę receno puristickým pocínáním vűci aestheticky nevyspęlému auditoriu? Prihlízejmez jen k tomu, ze reforma církevní hudby svého cíle ani dnes ještę, po 40letém usilování nedošla, takze svou polychromií vyzname- návající se orchestr stále ještę vábí mnohého, na egyptské hrnce necírkevních instrumentálek uvyklého posluchace, kteréhoz obcasná instrumentálka v intencích reformy aspoń cástecnę dovedla by s reformou usmíriti. Pseudocírkevními instru- mentálkami odchovaná starší naše generace nechápe dűvodű pro výhost rádnę | ||||
|