|
| ||||
| ||||
|
36
secviceného orchestru z chrámu Pánę. Nuze, dokazme ji v praxi, ze reforma celí toliko proti nedűstojným skladbám a excedujícímu orchestru predrefornrrrí doby, byf bychom ve svém nitru chovali presvędcení o nizší úrovni prűvodu orchestrál- ního oproti vokální hudbę, af jiz á capella, ci za prűvodu varhan. Moderní varhany nahrazují bývalý orchestr męrou netušenou sice -- ale mnoho-li takových strojű ponękud bohatší disposice najdeme po širé vlasti naší? Není tu mnohdy, zvláštę na venkovę, riditel kűru odkázán na jedinou spásu ponękud jen obstojného orchestru, kdyz na místę rádných varhan jest mu k disposici starý vrískavý flašinet, od nęhoz budto pro financní tíseń aneb i predsudky rozhodujících osob nebývá zacasté vysvobození ? Taktéz otázka dirigenta a varhaníka v jedné a téze osobę mluví v jednotlivých prípadech ve prospęch orchestru jakozto nutného zla! Takto-li na orchestr in praxi pohlízíme, pak není mozno pro tuto prechodní ještę dobu se ho úpinę vzdáti. A protoz vítáme kazdého k tomuto druhu církevní hudby zpűsobilého skladatele, jakýmz bez odporu pan Zelinka jest. Na konec budiz ještę k Zelinkovi, jakozto odbornému spisovateli a kritikovi poukázáno, kterýz vládne zivým a kvętnatým slohem. Jakozto mnoholetý jiz spolu- pracovník tohoto listu prispíval cetnými a také velmi cennými clánky k vyjasnęní pojmű o podstatę církevní hudby a j. v. Strucným pí•ávę vylícením pánę Zelinkovy pűsobnosti dospęli jsme k závęrku historicko-biografické statę úvahy této, pokud jde o skladatelskou ci-most našich pravovęrných Cyrillistű. Pred definitivním však zakoncením nelze jinak, nezli pou- kázati k jistým, o reformní dílo zaslouzilým muzűm — a konecnę k jistým sklada- telűm, kteríz jsouce mocným proudem reformy strzeni, komponují taktéz v duchu reformním a takto rady Cyrillistű jaksi neprímo rozširují.(Pokracování.) Nejstarší svędectví gregorianské tradice. Podává P. Bernard 1/elíšek, O. S. B. (Pokracování) Soucasnę s Agobardem Lyonským vęnoval se liturgickým studiím a psal liturgické knihy A m a l a r i u s, Metský) jáhen a pozdęji výpomocný biskup tamtéz. Své liturgické vędomosti obohatil návštęvou v Rímę a v Carihradę. Roku 820 napsal dílo: De ecclesiasticis officiis libri IV ad Ludovicum Pium (Ctyry knihy o církevních bohosluzbách, vęnované Ludvíku Náboznému). V nęm vykládá mysticky a allego- ricky celou liturgii. Tato snaha, nalézti v kazdém obradu duchovní význam, zavedla jej však tu a tam do nesprávností, takze jeho dílo bylo stizeno i censurou. Mimo to dal si všechnu práci, aby uvedl poslední zbytky liturgie gelasianské v soulad s liturgií gregorianskou. Za tím úcelem napsal r. 827 nebo 831 dílo: De ordine Antiphonarii (O sporádání antifonáre), v nęmz hledí opraviti gallikanský antifonár podle rímského. Ale právę pro tuto svou snahu dostal se do sporu s arcibiskupem Agobardem, jenz byl, jak jiz praveno, rozhodným odpűrcem gregorianské liturgie. O svatém Rehori, jakozto poradateli liturgie, mluví Amalar v poslední kapitole prvního spisu (De divinis officiis) takto : Za doby svatého Benedikta nebyl ještę zaltár a antifonár (mešní) trvale sporádán : to p r o v e d I pozdęji za prispęní Duch ') Mety (Metz) v Lotrinsku. | ||||
|