|
| ||||
| ||||
|
– 37 —
sv. s velikou pílí výtecný p a p e z R e h o r, svaté pamęti, jenz byl horlivým mnichem podle rehole téhoz sv Benedikta a následoval jej v klášterní dokonalosti.,*) Cinnost svatého Rehore, o níz zmińuje se zde Amalar, vztahuje se ovšem pouze na mešní Antifonár; urcitęjší usporádání církevního officia ponechal Rehor svým nástupcűm. Byl to pak papez Hadrian I. (772—795), jenz znova upravil anebo dal upraviti církevní officium. Benediktini męli ovšem své officium jiz dávno usporádáno; predepsalf sám jejich zakladatel porádek officia podrobnę (Regula S. Benedicti, c. 8 — c. 20.**) Vzta- hují se tedy uvedená slova Amalarova jen na officium (zaltár) církve rímské. Nesluší však onęm slovtun tak rozumęti, jako by za casű sv. Benedikta (6. stol.) officium církve rímské nebylo nijak sporádáno; odvoláváf se sám sv. Benedikt v 13. kapitole své rehole na officium církve rímské slovy: sicut psallit Ecclesia Romana:: (jako se modlí Církev rímská). Tamtéz mluví Amalar o zpűsobu Gregorianském : Nezasluhují pokárání, nýbrz chvály, kdoz zachovávají (pri bohosluzbách) G r e g o r i a n s k ý obycej ( qui Gregorianum tenent morem ). V uvedeném díle str.94. Konecnę se zmińuje Amalar o authentické mešní knize svatého Rehore: V pu- vodní knize sv. Rehore (in authentico Gregoriano) vynechává se pri mši na svátek Nevińátek Alleluja a Gloria na vyjádrení smutku matek a Církve. De eccl. offic. 1. L, c. 41. Migne P. L. Svędectví Amalarovo padá velice na váhu, protoze męl ve vécech liturgických nevšedních vędomostí, jelikoz mnoho studoval, napsal a také mnoho cestoval. Kdyz se zmińuje o authentické knize gregorianské mešních zpęvű, nemluví pouze z do- slechu, nýbrz z vlastní zkušenosti, nebof pri své návštęvę v Rímę neopomenul se jistę o všem presvędciti, co zprvu jen slyšel. Ze si dűkladnę prohlédl pűvodní Antifonár gregorianský, dokazuje svrchu uvedená poznámka o vynechávání zpęvu Alleluja a Gloria pri mši na svátek Nevińátek. Ve svých dílech naríká sice Amalar casto na nesrovnalosti v liturgických kni- hách rímských. Z toho uzavíral hned Gevaert, ze Amalar neznal zádného authenti- ckého Antifonáre gregorianského. Avšak prednę neznal Gevaert uvedeného místa, kdez Amalar výslovnę mluví o authentickém Antifonári sv. Rehore. Ušlo jeho pozor- nosti proto, ze celá kapilola 4. ctvrté knihy spisu De eccles. officiis« nebyla v tomto díle uverejnęna; uverejnil ji však Mabillon v uvedeném díle, kdez ji šfastnę našel benediktin D. G. Morin. Dále sluší podotknouti, ze stesky Amalarovy neplatí knihám mešním, nýbrz knihám, obsahujícím text a zpęvy církevního officia. Ostatnę byl by Amalar zmírnil anebo típinę potlacil své stesky, kdyby byl lépe zkoumal prícinu onęch nesrovna- lostí. Byl by nalezl, ze nepocházejí všechny liturgické knihy, jez se mu dostaly do rukou, z doby Rehore Velikého, nýbrz ze nękteré obsahují officium novę usporádané papezem Hadrianem I. O nęco dríve nez Metský jáhen Amalar psal A rn a l a r i u s F o r t u n a t u s, biskup Trierský (809—814). Úcastnil se cile boju, jez se vedly pérem mezi prátely a odpűrci gregorianské liturgie. Také trierský Amalar by1 rozhodným zastancem liturgie svatého Rehore. Ve svém díle: Liber officiorum. ()Kniha bohosluzeb«) nezachází právę lichotivę se svými odpurci: nazýváf je nevędomými< (imperitissimi), -.moderními« (moderni) a zpupnými, (recalcitrantes). Vynechávání >Alleluja< a —Gloria- pri mši *) De divinis (eccles.) officiis, 1. IV., c. 48. U Mabillona: Vetera Analecta (1723), str. 93. **) Ceský preklad v knize: Zivot a rehole svatého Otce Benedikta. | ||||
|