|
| ||||
| ||||
|
39 - -
literním vyucování tolik píle a zevrubnosti vęnovati tomuto tak dűlezitému pro- stredku vychovávacímu, ac není-li náhodou také reditelem kűru. Rec lidská a hlas lidský jest dar Bozí a my máme jej vyuzitkovati k oslavę a zvelebování Boha, tot nejvyšší jeho urcení. Má-li však dűstojnę zaznívati ku chvále Stvoritele, musí býti hlas lidský pęstován a to hned z mládí. Jiz dítky mají býti ke zpęvu drzány a cviceny, aby útlé hlásky jejich dűstojnę zaznívaly k oslavę Bozské velebnosti. Proto vedle obecné školy męla by býti v kazdé farnosti zrízena také pęvecká škola ku vycvicení sboru chrámového, aby nadanęjší dítky s dobrým materiálem hlasovým tu byly cviceny; kdyby zák v takové škole dvakrát týdnę se cvicil, jakých výsledkű by se tu docílilo? Svędomitý ucitel po roce jiz dospęje tak dalece, ze műze jednohlasé, ano i dvouhlasé mše v chrámu Pánę dűstojnę provozovati. Jaká radost pro ucitele, záky, správce duchovního a pro celou obec, kdyz jasné dętské hlásky zaznívají ve velebných klenbách chrámových dle vűle samého Spasitele našeho: »Nechte malických prijíti ke mnę.« Práce s dętmi má téz svoje výhody: 1. Shromazdování zpęváckű nedá mnoho pobízení, mnoho námahy, prijdou, jak se ríká, na zavolání. 2. Navštęvují zkoušky pravidelnę, bez báznę, bez starostí, ochotnę, bez nucení a treba kazdý den. 3. Obętavost jejich jest všeobecnę vętší nez u dospęlých. Nękdy snad jsou ze školy ponękud unaveny, ale krátký pohled vzhűru vzpruzí mladé duše. Modlitba v tomto asi smyslu je posilní: »Milý Spasiteli, ty dáváš mi dennę 48 pűlhodin, z tęch chci Tobę jednu pűlhodinu vęnovati. Mnoho ovšem to není, pomyslím-li na ty tri hodiny smrtelné ouzkosti, ve kterých jsi na krízi pnęl. Ale neskonalí láska Tvá zvętšuje tento náš skrovný dárek v ocích Tvých, odpust nám za naše zpívání naše hríchy. A ty duše ubohé našich zemrelých nechf brzy se k Tobę dostanou, kdez by rády pęly, tak jako my casto zpíváme: Sanctus, Sanctus, Sanctus, Dominus Deus Sabaoth.a Jak rádi pak zasednou záci do lavic, a mezitím co jiní spoluzáci jejich se nękde venku nevázanę baví, oni pozvednou svých hláskű ku zpęvu, a Bűh, který i v skrytę vidí á slyší, odplatí jim i uciteli. Ale nejen dítky mají se pridrzovati ku zpęvu církevnímu, nýbrz i dospęlí, aby téz jejich muzné, vyspęlé hlasy ku chvále Bozí znęly v chrámu Pánę. Proc by męli mladí a dospęlí jen vzdy ku své zábavę tento dar Bozí, hlas lidský, pouzívalo ? Malý skrivánek vzlétá casnę z rána k nebesűm, a zpívá svűj chvalozpęv Stvo- riteli svému, jenz mu daroval zivot a zpęv; kvętina poskytuje svoji vűni co kadidlo v chrámu Pánę, slunce rozširuje svou zár c e l ý m vesmírem ku cti Bozí, jenz vše tak krásné stvoril — a mladý muzský hlas by nemęl nikdy zaznívati v reci církevní pri bohosluzbách ? Vzdyt vyskytuje se i mezi pracujícím lidem mnohý zvucný hlas, mnohý na- daný zpęvák, jenz by rád svűj hlas dal sobę zušlechtiti. Ovšem, práce a namakání, udrzovati dospęlé pri stálé chuti a vytrvalosti, jest vzdy vętší, jak seznal kazdý z kollegű. Myslím, ze v tomto prípadę vzpruzujícím prostredkem jest pęstovati vedle církevních skladeb také obcas zpęvy rázu svętského, národní písnę a podobné; bývá roditel kűru obycejnę spolu sbormistrem zpęváckého spolku místního, takze o materiál notový není nouze. | ||||
|