|
| ||||
| ||||
|
— 41 —
neodolatelnou mocí az k slzám dojat. Mnę samému se jiz casto stalo podobnę, kdyz naslouchal jsem-zpęvu v Emausích. Avšak ještę jeden vyšší úcel má chrámový zpęv. On jest nejprve k tomu urcen, abychom jím Boha chválili a zvelebovali, Jemu dękovali, jej prosili. Jestlize by sbor chrámový byl vyzván zpívati v residenci nęjakého krále nebo pred trűnem nęjakého mocného knízete, s jakou ouzkostlivou pílí by se k této produkci pripra- voval. My však zpíváme pri bohosluzbách, v domę Bozím, v residenci vęcného Krále, pred svatostánkem Jezíše Krista, pred nejsvętęjší tvárí Spasitele našeho; my obstaráváme sluzbu, kterou knízata nebes pred Tríinem Velebnosti Bozí vykonávají, Laudamus te, benedicimus te, adoramus te, zpíváme pri velké Chválíme Tebe, dobrorecíme Tobę, klanírne se Tobę. Náš zpęv jest zároveii zpęvem chvály, díku a prosby. Chceš-li se dobre modliti, priprav svoje srdce, praví moudrý Sirach, a my muzeme zase ríci: »Chceš-li dobre zpívati (v chrámu Pánę) priprav svoji duši, abys nebyl jako clovęk, pokoušející Boba. Takto pripravený zpęv, stupiiovaný zboznou modlitbou, musí nebesa proraziti, a milost štędrou s nebe vyprositi. Jak mají se zkoušky. chrámového sboru konati? Kazdý týden má se konati nejménę jedna dűkladná zkouška. Je sice chvalitebné, kdyz na pr. na pouf, posvícení neb jiné význacné svátky se konají zkoušky, jak se to obycejnę dęje na venkovę, avšak n ę k o l i k a k a p- k a m i n e o z i v í m e c í r k e v n í u m ę n í. Jest tedy treba nejménę jednou týdnę vęno- vati hodinu prípravę a zkoušce k bohosluzebným zpęvűm, má-li sbor chrámový zdatnę a dústojnę pűsobiti. je-li více svátkű za sebou, jako o sv. týdnu, tu treba dvakrát, trikrát týdnę po dvou hodinách cviciti, — nejprve soprány a alty hodinu, pak tenory a basy, konecnę pak dohromady obycejnę pred samou nedęlí neb svátkem. Pri zkoušce má býti liturgický text správnę vylozen, by pęvci po- chopili smysl skladby. Liturgickou recí jest 1 a t i n a, témęr jiz po 2000 let v uzívání a tím jaksi posvęcena a povęrena. Rec tato zaznívala jiz v katakombách, touto recí zpívali jiz krestané v zlatoskvoucích basilikách, zvuky latiny ozývaly se ve vznešených domech stredovęku. Latina jest ovšem nu-tvou, lidu cizí recí a má býti tedy správnę sboru chrámo- vému vylozena, prelozena. Jak krásné je to asi, kdyz tak obcas duchovní správce zkoušku navštíví, zpé- váky povzbudí, pochválí, a liturgické texty pęvcűm správnę vylozí! Ale nejen stálé zpęvy mešní, ale i męnivé jako I n t r o i t u s, G r a d u a l e, Offertorium, Communio, Seyuence, Trakty atd. potrebují výkladu a zkoušek. V chrámu Pánę má se konati úpiná, nezkracovaná bohosluzba, celá mše, celé nešpory. K celé mši však nálezí celé, nezkrácené C'i l o r i a a celé, nezkrácené C r e d o. Pri zkouškách má býti skladba k príští holiosluzbę pripravena. Nebyla-li nękterá místa novę nastudovaného díla zcela správnę provedena, musí se tato znovu precviciti, opraviti, zlepšiti. Obcas také treba nového nęco cviciti. Príliš casto opakovanou prednášku by nikdo neposlouchal, taktéz mnohokráte za sebou opakovaná skladba, s e b e l é p e p r a c o v a n á a u m ę l á, se opotrebuje, stane se triviální, omrzí, chuf znovu ji zpívati od- padá. Záhodno jest tedy stále nové cviciti a starší po case opakovati. | ||||
|