|
| ||||
| ||||
|
-43
kdyz jiz hlasy se jistę sezpívaly, aby místa, která zvláštní peclivosti vyzadují, sám vzornę predzpíval. Pri prvním zazpívání neműzeme ihned zádati pevné nasazování, presné rythmi- sování, jistotu v intonaci, jemnost v prednesu atd. a pri kazdé chybicce zastaviti, jest nemoudré; teprve n a konci nękterého oddílu nebo celé skladby, je-li kratší, má riditel kűru dosti casu na vyskytnuvší se chyby upozorniti. Chvíle oddechu, jez zpęvákűm jsou ponechány, poskytují riditeli prílezitost, aby sdęlil se sborem nęco o osobę skladatelovę, o vzniku, zvláštnostech a krásách skladby, o cinnosti jiných sborű a jednot atd. Vystríhejz se však prílišného mluvení a theoretických výkladű.III. Cteme-li zprávy o nynęjším stavu Cyrillských jednot, sem tam shledáme se snad s poznámkami podobnými, jako: »jednota stojí na téze výši jako pred casy«; nebo: >nemoliu nic nového sdęliti«; nękde pak: »reforma je provedena a my dospęli k uspokojení, doufejme, ze zádný šlendrián se nedostaví«. Ano šlendrián, tof právę tak nebezpecný neprítel jako lhostejnost. Šlendrián jest v jistém ohledu ještę horší nez lhostejnost, ponęvadz se tak tajnę vplízí a svoji zkázonosnou cinnost provádí, ze jírn postizení se domnívají, ze stále je vše v nej- lepším porádku a v nejlepší síle. Co jest šlendrián a kde se vyskytuje, nesnadno urciti. Mr°rzeme jen ríci, ze šlendrián jest nemocí srdecní. Objevuje se tam, kde pravá, ta pűvodní horlivost mizí, kde prvotní zájem a láska k vęci schladla; tam kde nadšení zhaslo a chladné >musí« na místo svobodné vűle se dostavilo, tam uhostí se šlendrián! Zajisté tęzko jest nękomu novou myšlenku vnucovati, aby ji prijmul a provedl. Ale daleko tęzší jest: vyzískanou pűdu pevnę udrzeti, vydobyté území nadále urcitým plánem opanovati. Není hlavní vęcí, uciniti velký krok ku predu a pak zűstat státi, nýbrz radęji v malých krocích, avšak stále ku predu kráceti, úspęch k úspęchu pojiti a tak na predešlých úspęších budovati, ponenáhlu sice, ale neumdlenę, vytr- vale role k roli pripojovati; tak poušf v úrodnou pűdu na príští casy pretvoríme. Cyrillská Jednota svoji výbornou periodu vętším dílem jiz odbyla. Nyní nwsí však téz dobyté území spravovati, tęzko vybojované udrzeti, nový smęr musí se zakoreniti i ve všeobecném zivotę. Cas, kdy jednota na venek, do širých koncin se rozvętviti a rozšíriti męla, jiz minul. Nyní musí se více jaksi v sebe s a m u prohloubiti, a musí pracovati také o prohloubení tęch, kterí jako pęvci a zastanci myšlénky Cyrillské kolem praporu sv. Cyrilla se byli s e s k u p i I i. Nyní musí idea Cyrillská i do nejnizších vrstev lidu, do srdce kazdého vniknouti. Tohoto výsledku nejsnáze dosíci lze u mládeze. Mládezi vštępujme v í c a více porozumęní pro úcel Cyrillských jednot. Cím dríve riditel kűru útlé dęti pro vęc svou zaujmouti a pro kűr získati dovede, tím podajnęjší materiál pęvecký a tím zdatnęjší sbor pak mtíze vycviciti. V zádném vęku nejeví se o b ę t a v o s t tak ustálenę jakou m I á d e z e, v zádném jiném srdci nejeví se tato náklonnost, toto zcelení vlasní vűle s práním a prikázáním církve, tak nenucenę a tak úpinę, jako v útlém srdci mládeze. Proto >v m l á d e z i naše b u d o u c n o s t<. Dospęl-li riditel kűru k tomuto stanovisku, ze svęrence své zasvętil v pravý smysl pro bohosluzbu, mtíze tím radostnęji tízi svého povolání na bedra jejich vloziti, aniz by se nękterý tornu uhnul. Tím více tuziti se budou, cím horlivęji se hudou cviciti mladí nadęjní zpęváci a mladé pęvkynę. | ||||
|