|
| ||||
| ||||
|
-44
Ještę jefina výhoda se dostaví: Dobrý zbozný duch zpívajícího povznáší duši jel-io k nadhvęzdným výšinám, vyvodí zvuky vyšší a ty dodávají zpęvu dobrého zbarvení. Tento podíl srdce na tom, co ústa zpívají, dodává zpęvu o n o h o zvláštního koloritu, jejz nazýváme »zbozným zpęvem„- a tento zpęv vítęzí nade všemi ostatními zpęvy, byt byly technicky sebe dokonalejšími. Duch j e s t t o, j e n z o b z i v u j e.« V duchu tom však také vše zálezí, duchem tíni nesené, treba jednoduché akkordy, prosté skladby zní úchvatnę. Jednoduchá melodie tímto duchem prodchnutá a v nęm se opęt skrývající, műze duší vęrícího posluchace a z d o n e b e uchvátiti. Ano, nękdy i jediný tón naši duši s takovou mocí uchvátí, ze stęzí to pochopujeme. Kdyz tedy riditel kűru se svým sborem k takovému ideálnímu pochopení se propracoval, nebude mu tęzko, cesty ony najíti, které ho ku predu povedou, nechf jiz smęrem vnęjším nebo vnitrním. Dobrá vűle nalezne si i dobrou cestu. Smęrem vnęjším necht kazdý svűj repertoir svędomitę dle urcitých bodű tęzkosti a praktického pouzití skladby rozširuje, cvicí obcas starší i nové skladby, opakuje téz jiz nacvicené, — smęrem vnitrním pak výkonnost, dovednost a predevším výraznost ve sezpívání celého sboru hlediz zdokonalovati, pri cemz také se co nej- lépe doporucuje zpűsob tak zvaného sólového zpívání, ne tak, aby stále jedna osoba zpívala .>sólo«, nýbrz ze pri zkouškách jeden po druhém zpívá tutéz vętu nebo oddíl úpinę sám. Pro dnes chtęl jsem jenom ukázati skromnę cesty, kterými mozno katolický chrámový zpęv oduševniti, prohloubiti, omladiti. Kazdému sboru chrámovému jest treba jistého stálého proudu, nechce-li v du- ševní šlendrián zapadnouti. Pęvecká škola a zpęvní zkoušky jsou krídla, na nichz se hudba chrámová povznáší, jedna druhou podporuje a podmińuje. Neúcínkují-li tyto dva cinitelé spo- lecnę, pak nejlepší sbor s výše své dokonalosti bez zkoušek klesne, sbory naše chrámové bez pęveckých škol vűbec odumrou, všecky ideály zmizí. Protoz vediz nás v našich pűsobištích tato zásada: Kde nacházejí se pęvecké školy Cyrillské, dluzno je spravovati se vší horlivostí, kde ještę takových není, necht se novę zakládají. Kazdý chrámový sbor nechf koná týdnę nejménę jednu zkoušku, pak zkvétati bude všude pravý, chrámu dűstojný zpęv, pak zaznívati bude všude zbozná povznášející hudba chrámová ad majorem Dei gloriam<. d zpęvu chlapeckém. Podává Y. Bohttntil Matęfti, knęz kongregace Nejsv. Vvkupitele. (Pokracování.) Pojednati o bonifantech je tedy dosti nesnadno. Co jistého o nich víme, bylo jako jisté povędęno, v ostatním byl spíše popud dán ku dalšímu bádání, které jest pracné, a také závisí na náhodę, zda nęjaký doklad ještę bude nalezen. O ostatním zpęvu chlapeckém v našich vlastech velmi dobre nás zpravuje zesnulý prof. Konrád v ,Cyrillu r. IV. a V. a ve svém známém díle >>Dęjiny po- svátného zpęvu staroceského«. Velmi mnoho, co receno bylo v odstavci [. tolloto pojednání o cizinę, platí téz o Cechách. Záhy vyvinuly se školy; Naucný slovník podotýká o škole kapitolní na Hradcanech, ze byla jiz v X. století, Borový dí, ze v XI. st.; na Vyšehradę byla škola jiz roku 1090. Vedle škol kipitolních byly školy | ||||
|