|
| ||||
| ||||
|
51 --
Perioda S. Další vývin oratorního slohu instrumentáiního a duchovní kantáty. Velikolepá cinnost Racha, Hándela a celé rady vrstevníku. Vrchol umęní kontra- punktického a klassického umęní varhanního. Splynutí církevnę-hudebního smęru se slohem oratorním. Caldara, Tuma, Fux, Aiblinger, Brixi, Mozart, Haydn, Beethoven, Cherubini, Mendelssohn atd. Stále citelnęjší nedostatek výkonnýcb sil a povázlivé sblizování církevní a du- chovní hudby s hudbou svętskou. Nejvíce následníkú nalézá tvűrce komické opery W. A. Mozart, ale tolikéz instrumentálních karikaturistu. Robert Fiihrer ve vętších a cenných skladbách té dobę primęrených jeví se jako epigon Mozartuv s nádechem mnohem šfastnęjšího oratorního smęru Cherubiniova. Následuje úpadek hudby chrá- mové, v té dobę sesvętacené. Veskrze ušlechtilý instrumentální skladatel oratornę-církevního smęru Václ. Em. Horák jeví se cástecnę s Bernhardem Hahnem jako duchapiný, ac ne všude presnę církevní, prece jen umęlecky rozšafný následník vázného slohu Tumy, Cherubinia, hlavnę pak slohu Mendelssohnova. Kdyby Horák zil o 10 roku déle, byl by to refor- mátor prvého rádu, on barokcnę-copový instrumentální smęr hudby chrámové opravil. Perioda 6. zahrnuje nedostatek výkonného tęlesa a poslední houzevnatou snahu zachovati kuru chrámovému zbytky namnoze sesvętacené instrumentální hudby oratorní copového, barokcního smęru a nutnost reakce, t. j. sáhnutí zpęt k zapome- nutému zpęvu sv. Rehore Velikého. D o b a n a š e. Znovuvzkríšení staroklassického slohu Palestrinova a vývin moder- ního smęru hudby církevní na základę ryzí nálady chormové s pouzitím veškerých hudebních vymozeností moderních na poli harmonie, triviálnosti prosté diatóniky i chromatu, ovšem bez uplatnęní rythmu tance, s vyuzitkováním presného smęru varhanního místo zbytecného, laciného pasázového a nedostatecnę obsazeného pruvodu instrumentálního s prezdívkou orchestr Viz prazské listy denní. Smęr modernę- presný pocíná Fr. Zd. Skuherským a šírí se utęšenę v radách mladší generace skladatelské. Úpadek nenastane, podrzí-li nový smęr náladu chorálovou jako praktické a smęrodatné męrítko a výbornou pomucku k umęlecké výchovę kresfanského lidu dobré vule a ku zachování ryze církevní staroceské písnę posvátné. Ruzné smęry hudby církevní a tyto zastupující hudbu nábozenskou a oratorní lze tudíz velmi snadno upraviti pro náš kinematograf. Vzdyf ani púl století neuply- nulo od té doby, kdy provozováno Te Deum s tremi zpęváky, sopránem, altem a basem, jednęmi houslemi, jednou trubkou, tympány s dopinęným prűvodem varhan ve slohu klavírním. Oprava textu: Te Deum, te, te Deum laudamus, te, te, te Dominum confitemur, az k slovum : >voce proclamant, Sanctus, Sanctus Dominus, az k pleni sunt byl obycejnę díl prvý. Te ergo quaesumus bylo jako andante díl druhý. Miserere nostri< s vętou non, non, non confundar tretí vęta allegro molto dovršila tradi- cionelní formu trídílné kantáty. Nejinak pracovány cástky mešní Gloria a Credo, . Všecko to męlo nahraditi velkolepý rozmach klassického smęru oratorního Bachúv a Hándeluv az k velikolepým výtvorúm Lisztovým, k nimz nedostávalo se sil reproduktivních a financní opory k získání nutného tęlesa vokálního t instrumentálního, a proto nastoupil vládu copový barokcní smęr pseudocírkevní. | ||||
|