|
| ||||
| ||||
|
-52
Chorální zpęv ci jak všeobecnę nazýván byl obradový zpęv v rúzných formách tiskem neb opisem šírený, męl tak pristrizená krídla a tak chabé fundamenty, ze ani nejnepatrnęjším pozadavkem krásna hudebního vyhovęti nemohl Proto také scházelo porozumęní pro staroklassický smęr palestrinský. Kdyz konecnę objevil se upravený chorál jako ryze kresfanská monodie na forum hudebního svęta, tu zase ozvaly se ruzné náhledy o dojmu krestanské hudby. Jedni tvrdili, ze zpęv kresfanský vystih- nouti má náladu svatopostní, jiní, ze hudba církevní nesmí postrádati efektu. Strana prvá domnívala se, ze kazdý volnęjší hudební vzlet, zejména zivel chromatický, ve spojení s povodním zivlem diatónickým, jakoz i hudba instrumentální vęc v zárodku nicí. Strana druhá hlásala, ze právę jmenované vęci církevní hudbu povznášejí. Tato druhá strana pojala význam slova efekt. ve smyslu doby, v níz zijeme, ve snryslu doby virtuosního osobního vyvyšování a preceńování s uzitím všemozných pro- stredkű jenom ne tęch pravých, dovolených se stanoviska církevnę-umęlecky- estetického. Beztaktnę by pocínal si, kdo by jen slovem opovázil se poukázati na bezúcelný formalismus a bezvýznamné pachtęní se po barokcním copovém smęru, v nęmz hovęla si pseudo-církevní hudba chrámová, která nevyniká nicím jiným, nez ze vy- pújcila si rythmy tanecní, popęvky operetní, aby u širších vrstev nalezla obliby. Takový zahradní kvartet, dopinęný varhanami, tedy chantanový francouzský orchestr stal se módním. Je to dobrý surrogát (náhrada) orchestru, ale nic víc. Jistý casopis hudební uverejnil pred nękolika męsíci vokální mši z péra jistého chorregenta 20. století, která jest podarenou ctverylkou na text církevní. Ani reformacní smęr nezanedbává cerpati poucení z diatónicko-chromatické látky, jez podává hudba oratorní doby klassické, Bachem a Hándelem ku rozkvętu privedené, ponęvadz nebylo by správné císti toliko v jediné knize, ucí-li se mnozí proslulí skladatelé doby reformacní ze vzorű tęchto. Nálady církevní však zachovává smęr náš spusobem presným, choráové náladę tedy vęren zestal. Není tam rythmu tanecních, není tam triviálních a banálních zjevu v ohledu melodickém ani harmonickém; proto, kdo s námi nejde, krácí proti nám, jest antagonistou, hudebníkem bez umęlecké logiky, protoze umęlec zádný, tím ménę na poli církevnę-hudebním, vkusu neodborného lidu podávati nesmí to, co jest proti názorem církve, 'co neodpovídá jeho vlastnímu pravému umęleckému presvędcení a smęrodatnému vkusu. Veliká byla a nękde ještę jest touha po znovuvzkríšení nevkusného smęru hudby chrámové nazývané á 1 a b a r o k, ac cistý stavitelský barokní sloh není tak svętácky znešvaren tancícími figurkami jako smęr této pseudo-církevní hudby. Proti- chorálové, nevlastenecké proudy národa, jemuz chorál daroval píseń posvátnou, staroceskou, vyskytly se sice porűznu, ale príval poctivę ryze umęlecké snahy zárí prece v piném lesku. Škoda jen, ze scházející hmotná podpora dusí a tlumí jako vzdy trvalé úspęchy. Dobu naši dobou virtuosity nazvati műzeme, ci jinými slovy nejen tvorení, ale závratné protezování tohoto vysokého, krásného stavu na úkor stavu stredního t. j. vzdęlaného hudebnictva, v nęmz jádro, síla a pravda, umęní spocívá. Smutný následek bude, ze hudební svęt vykáze se posléze toliko dvęma stavy, diletantismem a virtuo- sitou, strední stav zmizí, pak ale bude hudební umęní politováníhodným sportem zonglérským. Ovšem zádným zvláštním zjevem nebude pak pochod z >Proroka nebo antréakt z Lohengrina atd jak praeludium- nebo >interluditim varhanní pri sluzbách Bozích. | ||||
|