|
| ||||
| ||||
|
--- 53
Ani nedovedu vysloviti náladu, která se mne zmocńuje pri pomyšlení na po- dobné pocínání. Kdyz jsem pod red. Skuherským navštęvoval ústav pro hudbu církevní, t. j. bývalou varhanickou školu, chápali se podobných osobnę reklamních prostredkű lidé nejmenší vynalézavosti, kterí obycejnę ani neabsolvovali a jako zcela sprostí »pyzdilové všeobecnému opovrzení se tęšili. Dnes Vám rekne mladý virtuos, ze vše co ušlechtile zní<, mozno hráti i zpívati v kostele. Ucil-li se tomu mladý aspirant ve škole hudební nebo jinde, tęzko povędęti se dá. Seccesní je dnes jiz všecko, tak ze i n e j n e m o t o r n ęj š í barok ušlechtile zní! Jsou prý daleko ménę cennęjší praeludia a skladby církevní nez hudba oper právę jmenovaných, ze ale rozoumek mladého kritika na posuzování onęch dęl církevních nestací, leda po dűkladném studiu nauky a literatury hudební veškerých dob, lze téhoz tęzko presvędciti. Antagonismus cili protivnictví, protipűsobení, o nęmz zmińuji se na pocátku své studie, zavinęn byl lilavnę okolností, ze smęr reformacní obrátil prvé zrení své k otci zpęvu staroceskélio, c h o r á 1 u r e h o f s k é rn u, vynikajícítnu svou zulovou di a t ó ni- k o u. 1 n s t r u m e n t á I k u jako zbytecnou a ménę nutnou vęc spravedlivę stranou po- stavil, a tím také c h r o m a # i k u, onen pestrý zivel hudební, který od dob dávných vedle d i a t ó n i k y se vyvíjel, hudbę svętské úpinę postoupiti chtęl. Prícinou toho byl rozkvęt smęru instrumentálního od vokálního tęlesa odlišného a obava pred pro- fanací hudby církevní. Oratorní ci duchovní hudba nevyhýbala se však nikdy zivlu chromatickému a jak poznáme z polyfonních skladeb staroklassických, nejen ze tyto místy se nevyhýbají zmęnám chromatickým, ony casto k vűli zamezení tvrdosti pri- jímáním akcidentálű staly se vlastnę bezdęcnou kolébkou chromatu a moderní har- monické soustavy. Abychom vęc co nejstrucnęji objasnili, pocneme od Abrahama. Snad presvędcíme se o pravosti cest, které církev doporucuje a schvaluje. V Mottu proprio J. Sv. papeze Pia X. uvádí se znovu v pamęf, ze »Církev u z n á v a l a pokrok umęní pravého a jemu prála, pripouštęjíc k bohosluzbę vše, co duchu tvűrcímu dobrého a krásného bęhem století vynalézti se podarilo a co ovšem na újmu nebylo zákonűm liturgickým. Jest proto hudba moderní téz v kostele dovolena, neb i ona prináší skladby takové ušlechtilosti, váznosti a dűstojnosti, ze nijak ne- jsou neltodny úkonű liturgických. Nicménę, ponęvadz hudba mo- derní zvláštę slouzí úcelűm svętským, treba bude s vętší bedlivostí ,pozor míti, by skladby hudební slohu moderního, jez se do kostela pripustí, nic neobsahovaly svętského, nepripomínaly motivű diva- delních a ani svými formami zevnęjšími nebyly tvoreny ve slohu skladeb svętských.< Svęt tónový vykazuje dva zivly: 1. Zivel celotónový ci diatónický, 2. Zivel veskrze pűltónový ci chromatický. Zivel diatónický jest jako plavovlasá panna s modrým dűvęry piným zrakem k nebi obráceným, odęná v jednoduchý empírový šat blankytný. Zivel chromatický jest panna cerného jiskrného zraku v rouše rudém, pestrými kvęty posetém. Vezmeme-li jako základ našeho praktického pozorování, »ze pocátek veškeré hudby jest ve zpęvu prvých kresfanű, pak jest zivel diatónický rozhodnę starší. Chromatický zivel, tíhnoucí k hudbę nástrojové, zríme ale také v l i d o v é m zpęvu tradicionelním národű orientálských, zidű a mohamedánű, treba i zmęnám v ústech lidu podléhal, svędcí v prvé radę, ze chromatika, není-li starší, tęší se stejné ctihodné patriarchálnosti jako diatónika. | ||||
|