|
| ||||
| ||||
|
— 57 --
Známo z praxe, ze bez chromatických zmęn vznikly by mezi hlasem melodii ve- doucím a nękterým z hlasű doprovázejících príkre znęjící postupy ci prícnosti jak ríkáme, které by spűsobily opak toho, ceho od rádného prűvodu ocekáváme, aby zpęv prúvodem byl nesen a podporován. Pri polyfonní vícehlasné hudbę vokální ve skladbách klassikű církevních se pozdęji s tímtéz zjevem sejdeme. Konecnę jest jasno, ze vícehlasná hudba instrumentální matkou jest chromatu. Zejména nástroje strunęné af jiz harmonicky zladęné, anebo další vývin jednostrunného studijního nástroje monochordu antifonického to dosvędcují. Tato púvodní podlouhlá skríń jednou strunou opatrená, která podlozena byla posuvnou magadou (kobylkou), męní se v monochord parafonický po spűsobu dlouhé a úzké jednostrunné kytary a pozdęji v nástroj tríhranný, resonancním úzkým tęlesem opatrený, primęrené délky ostrého, trompetę podobného tónu, nazvaný , trumscllcit«. Opatren byl dvęma strunami, dlouhou a druhou o polovinu kratší, která tóny v oktávę sesilovala. Na trumscheit hráli potulní prý hudebníci, rozumí se smyccem.(Pokracování.) O zpęvu chlapeckém. Podává P. BOhttinil MatPjtr, l;nęr. kongregace Nejsv. Vvkupitele. (Yolcracování.) Slovutný Tomek vypravuje o školách téz v . Dęjepisu męsta Prahy«, L, 96. — Ze zpráv jeho v díle III., str. 29. a násl., pojem si uciniti muzerne, jak slavné bývaly sluzby Bozí za doby Karlovy, spolu i jak postaráno bylo o vychování mládeze a jaká péce byla zpęvu vęnována. Uvádí nám totiz pocet duchovních a zpęváku; prameny udávají pocet ten u kostela sv. Víta na 300 osob. Tomek jednotlivé vypocítávaje, na 250 jich shledává. -- U kostela Vyšehradského dle zprávy jednoho spisovatele z druhé polovice XV. století bylo 350 duchovních; ale pocet ten je prehnaný. Bylof jich dle Tomka asi 100. U Všech Svatých bylo jich asi 24, u sv. Apolináre tolikéz, v kapitole u sv. Jiljí asi 12. Ve všech trech kostelích kollegiatních asi 89. Pri farních kostelích asi 200, ne-li více. Reholních osob pres 360. Soucet všech, kterí v Praze byli, byl asi 1200. Zajímavé je, co praví Tomek o akolytech : » Dle úradních popisű bývalo za casu krále Václava pro kostel Prazský vysvęceno kazdý rak asi 35 akolytu (4 nizší svę- cení), kterí však nejspíš obycejnę déle nez rok slouzili pri kostele pod názvem clerici chorales, záci kűrní.« Zde máme Pešinovy clerici chorales vysvętleny. O dobę Karlovę pęknou zprávu podává téz prof. Konrád. Ponęvadz I. díl jeho spisu je rozebrán, podáváme ji zde v obšírnęjším výpisu (str. 86. a násl. Viz téz »Cyrill«, r. 1V., V.) »Karel zalozil sbor t. zv. ~mansionárű«, t. j. 24 duchovních (12 knęzí, 6 jáhnu, 6 podjáhnű), jichzto povinností bylo zpívati hodinky >>>k poctivosti nejsvętęjší Rodi- cky Bozí<<, téz jednu mši k P. Marii (matura). Ve sluzbę té pomáhati jim męli téz bonifanti. R. 1360 ustanovil »2altárníky (clerici psalteristae) pri kostele prazském. Jejich povinností bylo, aby v nęm, co po hodinkách kanovníku a mansionáru zbývalo casu denního a nocního, vyplńovali ríkáním zalmű. Pridęleno bylo i kostelu prazskému »chudé zákovstvo< ci :kurovi záci«. Bylo to 30 duchovních zpęvákű, kterí tuším prijímali tonsuru a obláceli se rouchem du- chovním, pozdęji i nizší svęcení obdrzeli. Byli povinni pomáhati v kuru pri zpęvu | ||||
|