|
| ||||
| ||||
|
-74
dán nebo povolen, bude dán zároveń i patricný nápęv, aby zádný nakladatel nebo autor nemohl namítnouti, ze apoštolská Stolice rozširuje jednu melodii na rűzné kostely. Všechna protibęzná ustanovení zrušují se tęmito. Dne 11. srplia 1905. D. Panici, L + S A. kard. Tripepi, arcibiskup Laodicejský, sekretár. pro-prefekt kongregace obradű. ---izÍi Rűzné smęry hudby církevní a oratorní. Diatonieko-chromatieká studie. V instruktivním kursu pęveckém v srpnu 1904 v Hradci Králové prednesl Jan Ev. Zelinka (Pokracování.) Jedle vynálezce monochordu, matematika a filosofa Py t h a g o r a, který svými vý- V pocty stanovil cisté intervaly : primu, oktávu, kvintu a kvartu jako dokonalé kon- sonace, takze velká tercie bez ohledu na sluch vradęna byla dle výpoctu císelného mezi dissonance (tercie pythagorejská), nutno zvlášf uvésti dva znamenité theoretiky. Prvním, kterého dęjiny recké hudby jako zakladatele diatónické stupnice a chromatické stupnice jmenují, jest Terpander, zijící v druhé polovici 7. století pred Kristem. Druhý Olympos (660 pred Kristem) jest pűvodcem enharmonické stupnice. Zajímavé jest rozdęlení struny reckého monochordu parafonickélro a stredovęké »trumšeit«, jak v dęjepise zríme od velkého G I (gama) A B 1 C D atd. az do e. Ze pak zkracování struny tlakem prstu mozno bylo docíliti ještę mnohých semitónű (mezitónű ci polotónű), netreba zvlášf dokazovati. Mezi Reky a Rímany jest ten podstatný rozdíl, ze hudba byla u Rekű, národa filosofű, umęním t. j. prostredkem vzdęlávacím, u Rímanű, národa právníkű a válecníkű, byla Hudba pouhým príspęvkem k zábavę a osvęzení mysli. Vyvinuly se tak dramatické scény s hudbou a tancem; ze tyto se bez chromatu neobešly, lezí na bíledni. Dęlení struny na nejmenší cástky tónové známo bylo ostatnę všem národűm doby predkresfanské. U Dr. Ambrose a j., nejnovęji na str. 26. Šteckerova dęjepisu 1. díl cteme doslovnę : :>Pokud soustavy tónové se týce, objevuje se u Arabűv od dob nejstarších dęlení oktávy v 17 stupńű, jez jest zvláštností soustavy arabské a podnes v hudební theorii Arabű se udrzelo. Ackoliv namnoze soustava tato zvána soustavou tretin tónových a dlouhý o tom veden byl spor, zda-li intervaly tyto veskrze jsou stejné, ciníce tretiny tónové. Zdá se nej- novęjšími výzkumy otázka tato konecnę býti definitivnę rozrešena v ten rozum, ze onęch 17 intervalű není nez naší enharmonickou stupnicí, ovšem v s o u s t a v ę n e- t e m p e r o v a rr é, z níz vypouštęním jednotlivých soucástek vznikají rűzné útvary, stupnic diatonických«. Tato 17tistupńová soustava v prostoru oktávy by znęla e des eses d es fes e f ges ases g as heses a b ces deses. Z materiálu tohoto odvozováno 12 stupnic. Mimo nepatrných odstínű v ladęní obdrzíme v naši soustavę temperované (t. j. takové, kde tón heses s tónem a stejnę znęjí, rovnęz eses s tónem d atd.) rady tónové podobné nękdy naší dur nebo moll stupnici, nękteré podobné jsou modűm starocírkevním, na pr.: c d e f g a b c nazvaná »Ušak, jest jonická, prenesená na f (naše F dur); | ||||
|