| ||||
| ||||
— 75 --
c d es f g as _ b c >neva<: jest hypodorickou (ci prenesenou dorickou) na f (Es dur na f); c des es f ges as b c ,buselik« zvaná, jest frygická, prenesená na f (Des dur na f; c d e f g as b c Isfahaw f moll melodická atd. Pozdęjší dęlení oktávy na 24 stupnę s nezvyklými intervaly dokazuje, ze v hu- dební theorii arabské mozno nalézti vztah hudby arabské ku naší západoevropské a ze vzhledem ku velmi slozité nauce o intervalech a k ohromnému vývinu arabských nástrojú smykacích i dechových, chromatický i harmonický zivel byl vęcí známou. Ponęvadz jiz v století VII., VIII. a IX. po Kristu vyskytují se ucené spisy arabských ucencű-hudebníkű, jest rad pochybnost postaveno, ze prijetím víry moha- medánské získali Arabové víru, mohamedáni pak hudební vymozenosti. Tím dopl- nęno jest vše, co dríve bylo jiz receno o cltromatických nápęvech hebrejského a mohamedánského kmene. Stále męnící se nálada hudby a její chromaticko-diatónické soustavy, zejména pak rűzným úcelűm slouzící hudba instrumentální, jejíz vlivu patrnę zpęv podléhati musel, vedla veliké Bohem nadané mistry sv. Ambroze a sv. Rehore k urovnání tónových rad pro zpęv krestanský. Diatónika zpęvű reckých stala se církvi Kristovę z d r o j e m 1 i d s k é m u h 1 a s u n e j p r í b u z n ę j š í m. Kresfanská monodie ci absolutní nápęvy bez prűvodu nástrojű a harmonie hudební, které nahrazeny jsou melismatickými proudy diatónickými, jez dosud v tradicionelních zpęvech bohosluzebných u Zidű spatrujeme, stala se pratvarem veškeré hudby. Jak v dęjinách dále vidíme, vyvíjela se pak chromatika sama sebou vývinem umęní kontrapunktického a z nęho vytrysklé nauky harmonické. Všemu, co pred tím více ménę nejasným v hudebních vymozenostech doby predkrestanské se jeví, polozen touto krestanskou diatónikou pevný, nerozborný základ. Církevní zpęv jest zde Petrem = skálou ideálního rozsahu. Kdyz my treba v pouhé praxi velebíme prístupnost zpęvu jednohlasého za kazdého poctu zpęvákű, kdyz cteme v dęjinách skvęlé výroky velikánű: Mozarta, Liszta, Wagnera, Chopina a m. j. o kráse a jímavosti tęchto nápęvű, jsme nadšeni. Kdyz ale v celou spletitou hudební theorii národű doby predkresfanské jen zbęznę pohlédneme a všecka svá pozorování s kresfanským zpęvem a cinností velikána sv. Rehore porovnáme, musíme pokloniti se hluboce pred zakladatelem celého zá- kladnílio systému diatónického a upravovatelem knihy zivota hudebního rímským antifonárem, v nęjz vepsány byly prvé zpęvy krestanské. Z praktického hlediska záhy presvędcení získáme, jak vznikajícími chromatickými zmęnami ustálen byl zivel chromatický za pomoci hudby vícehlasé ze staré rnonodie vzniklé, dále presvędcíme se, ze tím ustáleny byly naše moderní tóniny, z harmonie pak, umęním kontrapunktickým zalozené, vzniká vedle chromatiky zivel enharmonický, kterým snadno vnikáme v záhady prastarých arabských theorií a sílíme pro vymo- zenosti stále nové. Proto nespravedlivé jest povazovati staré diatonické zpęvy za vęc prekonanou, ony zűstávají fundamentálním zjevem praktickým v kazdém ohledu, svętlým majákem na temném az dosud mori tónovém. Ale také nesprávné jest státi se upjatými pred vymoze- nostmi doby nové. Tak jako sv. Rehor upravil a vybral v Bohem propűjceném dű- myslu všecko to, co kresfanskému zpęvu prospęšným býti mohlo, touz męrou chorálem zušlechtęný vkus hudební dovede tęziti z pravdy doby nové, treba chromatické. Všecky staré základní mody prehlednę predstavujeme sobę v radę kterékoliv z našich dur stupnic. V pűvodním znęní takto : | ||||
|