|
| ||||
| ||||
|
— 76
A místo téhoz nastupuje (XI.) (XIL) XIII. a XIV. modus, jonická. Modus XI. a XII. zmizel. Závęrecný tón aeolického tónu ci modu IX. a X. bz Závęrecný tón mixolydického tónu ci modu VII. a VI[[. Závęrecný tón lydického tónu ci modu V. a VI. o Závęrecný tón phrygického tónu ci modu III. a IV. * Závęrecný tón dórického tónu ci modu [. a II. v Známo, ze liturgické knihy psány jsou všecky dle našeho hlediska v C dur, rűznými stupni koncící. Primęrená transposice jest ovšem nutna, jak v Orlovę »Rukovęti chorální« jest dűkladnę vysvętleno. Stupeń h byl casto v b męnitelný. Prvý tento krok ku chromatice, který v jednohlasém zpęvu stal se nezbytným ku zamezení ostrého kroku zvętšené kvarty, zavolal pozdęji mnoho chromatických bratrű, rovnęz nezbytných to clenű soustavy hudební pri stále rostoucí mnohohlasnosti zpęvu církevního. Z této príciny, mluvíce o starých modech ci jak se všeobecnę ríká o »starých tóninách církevních«, máme pred ocima v n e j p r e d n ę j š í radę j e n zpęvy g r e- g o r i a n s k é a staroceské nápęv y. Absolutní tyto nápęvy myslitelné bez harmo- nického prűvodu jsou jedinę pravým typem a skutecným obrazem starocírkevní diatóniky. Harmonický prűvod jest jiz vymozeností doby novęjší a neműze casto vyhnouti se zmęnám chromatickým. Theoretik prof. Marx a j. z téze príciny vy- jadrují se v tom smyslu, ze akcidentály, t. j. rűzné posűvky b a q) uvádęjí sice urcité stanovení tónu starocírkevního v pochybnost, ale radí hudebníkűm, aby se nad tím nepozastavovali, aby si totiz z toho nic nedęlali. Míní asi : e moll od C dur se snadno rozezná a to dostací. V hudebním casopise »Die Musik« (vydává kapelník Bernh. Schuster v Berlínę a Lipsku) v I[I. rocníku 1903-1904, v sešitę 3, obsazen jest obšírný clánek »Uber die Kirchentóne«, jehoz autorem jest pilný hudební theo- retik B e r n h a r d Z i e h n z Chicaga. Uveden zde citát Otona Nicolai-e z r. 1835, jehoz obsah zní, ze tóniny starocírkevní jiz pred 300 léty byly vęcí nejasnou a bęhem další doby zretelnosti nenabyly. Vývinem umęní kontrapunktického t. j. mnozením hlasű v církevních skladbách sborových vyskytují se mimo obvy- klého b tóny fis, gis, cis, es, takze vytvoreny byly závęry, kterých v našem mo- derním dur a moll systému uzíváme, bez ohledu na charakteristické stupnę modű starocírkevních. Urovnáním systému starocírkevních modű vznikl poznenáhla, jak známo, modus aeolský ci náš moll-tónorod, jemuz chromatika dala citlivý tón a v nęjz splynul patrnę modus dorický a phrygický, posléze jonický modus t. j. naše dur- stupnice, stanovící náš tvrdý tónorod, ve který splynul modus lydický a mixo- lydický. Theoretik, který studuje staré mody dle vícehlasých skladeb Palestrinových, Orlanda Lassa, Hasslera, Fincka, Walthera a j.: 1. nenalezne proto všude chara- kteristických tónű dűslednę zachovaných, 2. nenalezne, jak jiz bylo poznamenáno, závęrű, jakých my zachovati snazíme se v úvodech ci kadencích vęt chorálu rehor- ského a 3. nenalezne onoho modulacního, ovšem teprve klícícího systému, jak jej spatrujeme v nápęvech chorálových. *) b v h męnitelné. | ||||
|