|
| ||||
| ||||
|
- 82 --
v oslavę Bozí a jeho sv. tajemství spocívá téz pokoj lidem dobré vűle a skrývá se zá- rodek nejen blaha vęcného, ale i toho, jehoz nám zde na zemi aspoń na okamzik dosíci mozno. Budte nám vítáni i co nejsrdecnęji pozdravem aPochválen bud Pán Jezíš Kristus« a s práním, bychom všickni jednou ku pozdravu tomu tam v ne- besích odpovędęti mohli: Az na vęky. Amen.« Den frefí. Nadešel den tretí a vęštil pęknou pohodu. Na jasné nebes báni záril Phoebus v celé nádhere a metal celé proudy svętla úzkými okny do svatynę. V 8 hodin shromázdili se úcastníci sjezdu, k nimz toho dne --ribyli repraesentanti vikariatu : vdp. Ant. Trávnícek, biskupský vikár Lipnický a farár v Krásné Hore, pak vdp. Jos. Matoušek, biskupský vikariatní sekretár a farár ve Skále, opęt ve chrámu Pánę, zádostivi tęch vęcí, které prijíti męly. Męlo provedeno býti nęco neobycejného. Męl státi se pokus a podána býti ukázka tolio, zdali a Dokud mozná docíliti úcastenství lidu na zpęvu liturgickém, latinském i pri zpívané mši sv. Bylo ujednáno, ze snad- nęjší cásti: »Kyrie«, »Sanctus«, »Agnus« mše >de Requiem«, kterou u hlavního oltáre slouzil vys. dp. predseda Dr. Mrštík, dle >Oltáre, zpívati bude lid v lodi strídavę se sborem liturgickým na kruchtę; tęzší pak cásti: »Introit«, »Graduale« atd. sbor sám cíle vydání Wagnerova. A pokus se zdaril. Lid vedený cleny sboru literátského zpíval ony lehcí cásti formuláre mešního snadnę a správnę. Ovšem, zdali by tytéz cástky jiných chorální mší s bohatęjší melodií také tak snadno provésti se daly, jest jiná otázka. V Humpolci za nynęjšího rízení snad ano; ale jinde? -- A pak az vyjde nové >Kyriale<: s bohatęjším nápęvem, bude asi nesnáz ještę vętší. Mimo to nedá se upríti, ze ku prednesu obtíznęjších cástí (Introitű, Gradualű atd.) jest treba zpęvákű velmi pevných a dovedných a takových, kterí by latinský text i dle smyslu slova i dle príslušné nálady prednésti dovedli, aneb kterí by, latinę nerozumęjíce, pri prednesu od sbormistra pokyny rukou jako dítky (quasi modo geniti infantes<.) ovládati se dali a kterí by zpęvem dovedli se —modliti. -- Hlasu treba k chorálu ohebného, lahodného, castým cvikem vytríbeného a mnohem príjemnęjšího a uhla- zenęjšího, nez ku zpęvu vícehlasému. Kazdý jednotlivec ve sboru jecinohlasém, právę proto ze jednohlasým jest a tudíz jen neb aspoń nejvíce melodií (harmonií jen ukrytou) pűsobí, by męl býti tak zrucným a zvucným pęvcem jako zpęvák solový. Pak by chorál zatlacil brzo všelikou jinou hudbu chrámovou pri úkonech boho- sluzebných, liturgických. — Nez bud' tomu jinde a jindy jakkoliv, v Humpolci męli jsme prílezitost aspoń ponękud seznati, jak asi zpívali pri sluzbách Bozích za starých dob kresfanských, kdy chorál byl v pravém a vlastním snryslu zpęvem lidovým, kdy totiz lid snadnęjší zpęvy mešní Uud' sám neb strídavę se sborem cvicených zpęvákű, t. zv. »školou, zpíval. Uskutecnil se tedy v Humpolci, jak vsdp. predseda podotkl, ideál t biskupa Brynycha, aby dle moznosti i lid pri slavných sluzbách Bozích aspoń cástecnę úcastnil se zpęvu liturgického a tak aby zivé bylo spojení mezi knęzem u oltáre, sborem na kuru a lidem v lodi. — Dobre podotkl dp. zpra- vodaj >Cecha«, líce dojem liturgického zpęvu pri tomto = Requiem« : »Celý chrám pęl. V lodi inteligence i lidé prostí, mládez škole odrostlá i dospęlí s kűrem literát- ským a na kruchtę sbor liturgický. Dle ukázek tęchto dnű stojí męsto Humpolec v cele všech chorálních sborű ceských. Latina tu nedęlá lidu zádných obtízí. Ne- únavný riditel kűru p. Otto Rychnovský, místní p. ucitel, prolomil tu svým talentem, taktem, vervou a láskou k chorálu všechnu zaujatost, nesnáz a nechuf, takze docent církevního zpęvu dp. Jurkovic pri cvicení praktickém na sjezdu-doznal, ze Humpo- lectí i theorii ovládají i v praxi ryze provádęjí a zpívat chorál jiz umí.<: | ||||
|