|
| ||||
| ||||
|
- .. 86 –
mezi duchem a tęlem a provolal na rozloucení »sláva« nejdűst. panu opatovi a za malou chvíli na prostorném nádvorí pred kostelem bylo opęt ticho jako -- v klá- štere. -- Sjezd Humpolecký zűstane dojista všem úcastníkűm v milé a blahé pamęti na dlouhou dobu. P. Method Nývlt Obrana reformy církevní hudby. Napsal Frant. Jirásek. (Pol~racování.) Právę tito »extra muros« se nacházející komponisté, kterí nemohou skorem jinak, nez vyhovovati ve svých pro chrám Pánę urcených skladbách predpisűm cír- kevním, dokazují tím více nez kdokoli z officiosních stoupencű ryze církevní hudby, logicnou nutnost a presvędcivost zásad celého reformního díla. Byt by i o theorii, liturgické príkazy a aesthetiku církevnę odbornou' valnę se nestarali, toz prece pro- hloubením studia presnę církevních skladeb stává se tak mnohý Šavel Pavlem. jeví se tu u nich obdobný duševní proces, jako u stoupencű zásad R. Wagnerových. Co tu bylo s pocátku neprátel Wagnerových zásad a theoremű – a dnes tento hudební dramaturg zvítęzil jiz na celé cáre. Męl v dobę kvašení svých epigonű a odpűrcű dost a dost, právę tak, jako je męla renaissance církevní hudby, kdyz v letech šedesátých minulého století urcovala za basis veškerého dalšího tvorení staroklassickou polyfonii. Nyní však tam i zde, ostré kdysi protivy nápadnę jiz se zUlí- zily az na nęjaké ty výjimky, nękolik tęch intransingentű, kteríz jako církevní kom- ponisté nedovedou az dosud vybrednouti z dvojakosti výrazu, kladouce takto dűstojné príkre vedle lascivního. Toto lascivní znamená u našich odpűrcű originalitu, ci zvuc- nęji receno pokrokovost a proto jich válecný furor proti všemu »prezilému«, proti »bezkrevným schematám a ztrnulému formalismu«. Avšak jen jediného ještę desíti- letí jich šfastnę zapocatého studia za prícinou vyjasnęní pojmű pak jednoho krásného dne vymizí i poslední z Mohykánű. Vzdyf existence jejich cele zalozena jest na slaboších, na tuctových komponistech ; jiných zivotních podmínek jiz nemají. Nebýti tęchto Schcipfű, Rampisű a Zanglű, dávno jiz by vyhynuli. Logika jejich je na slabých nohách. Jakoby ostatní genry hudby nevykazovaly nepomęrnę vętšího procenta také-komponistű! Sapienti sat! Ze všech tęchto blízencű reformních zásad zasluhuje v první radę býti jme- nován technicky, historicky a aestheticky vysoce vzdęlaný 1 prazské konservatore hudby, lektor na ceské universitę, vynikající církevní skladatel, virtuos na varhany, proslulý hudební theoretik a historiograf. Týz narodil se r. 1861 v Kosmonosích u Ml. Boleslavi, kde studoval gymnasium. Po absolvování gymnasia studoval v Praze na filosofické fakultę a varhanické škole. Roku 1885 stal se riditelem kűru u Voršilek. Jakozto ucitel hudební theorie, zejmena pak kontrapunktu a skladby, je dűstojným nástupcem Fr. Skuherského. Ze spisű jeho uvádíme: O alterovaných akkordech. O zápovędi kvintové. O akkordech no- novém, undecimovém a tercdecimovém. Beitrage zu einigen Streitfragen (vydáno ve Vierteljahrsschrift fiir Musikwissenschaft r. 1890). Nejzásluznęjším dílem nazvati sluší jeho Dęjiny hudby,*) protoze do oné doby (1893) nebylo ni jediného díla, vyjma nękolik drobných spisű tohoto druhu, jez by psáno bylo jazykem ceským. Práce ta, jak pan autor sám priznává, je valnou vętšinou *) Nákladem K. N'acleny v ML. Boleslavi, | ||||
|