|
| ||||
| ||||
|
- 87
dílem kompilacním. Jezto však cele zalozena jest na nejnovęjším bádání historickém -- a jezto omezuje se na nejnutnęjší data biografická, za to však poprává hojného místa jádru vęci, totiz vývinu hudby a s ní souvisícímu vývinu rűzných tęch systémű tónových a semeiografických, spatrujeme v tomto díle jakousi šfastnou kondensaci obsahu jiných, široce rozpredených dęl historických. Velkolepá, avšak cizou recí psaná díla Ambrosova, Fétisova, Riemannova a j. nejsou kazdému tak snadno prí- stupna; menší pak dílo, najmę nęmecky psané prírucní dęjiny hudby všímaií si zase biografických dat, anekdot ze zivota slavných umęlcű a mystické aesthetiky více, nezli samého jádra, totiz vývinu hudby -- a nevyhovují tedy váznęjšímu studiu dęjepisnému. Z tęchto právę dűvodű spatrujeme v Steckrových dPjinách, jmenovitę pak v [. díla práci vzorného methodika a paedagoga. Pragmatická methoda jeho není zde strannickou, úzkoprsou, nýbrz filosofickým duchem provanuta, af jiz konkluse na základę hotových fakt tvorí sám, aneb jiné, na slovo vzaté autority dává za sebe mluviti. Církevní hudebníl< je panu autoru obzvláštę povd cen za f. díl tęchto dęjin, v nęmz najde úpinę rozvinutý obraz reckých tónin a jich pozdęjší pretvorení na cír- kevní modi, dále obšírné pojednání o vývinu chorálu, mensuralního notopisu a poly- fonie az po dobu J. Š. Bachovu. Touto historickou retroperspektivou vyzbrojený církevní Hudebník nernűze pohlí- zeti na dnešní reformu církevní hudby s ocima našich odpűrcű, kterízto vidí v ní toliko anachronistickou choutku nękolika málo zelotű-puristű s Wittem vcele, nýbrz vidęti bude v reformę novę navázané, periodou svętáckého ducha prerušené tradice. Vzdyf dűkladné studium historie zabrańuje generalisaci a osudným paralogisműm v ohledu kulturního vývoje clovęcenstva, demaskuje sofisty, je krátce magistra vitae, jak jsme jiz jednou pripomenuli. V prícinę té męly by Steckerovy dęjiny hudby býti nejen knihovním, nýbrz duševním majetkem všech ceských hudebníkűv církevních. Dále prispęl Stecker nękterými clánky k dílu: »Padesát let ceské hudby«, jez tvorí ve zvláštním otisku cást Památníku na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Velicenstva císare a krále Františka josefa I. Nám zde jde pauze o clánek »Církevní hudba«, kde Stecker ukázal se býti horlivým zastancem reformy chrámové hudby, jenz nenávidí kazdou polovicatost, šablonovitost, kazdé pohodlné epigonství atd. V ohledu tom chová se Stecker stejnę odmítavę k pseudocírkevní hudbę, byt by i z péra samých klassikű svętské hudby vycházela, jako i k ubohým výplodűm ji- stých, fantasie a vzdęlání prostých pisálkű z rad caecilianských i domácích. (Názory své dokumentuje velmi cennými skladbami, o nichz bude níze ještę promluveno.) Clánku tomu naši odpűrci, pokud jej vűbec studovali, rozumęli strannicky, protoze povęstné Skuherského výroky, o nęz se v jich polemice opírají, clánkem tímto stávají se bez- podstatnými. Toliko onu Skuherského stat o vęcnę opakujícím se kvartovém prű- tahu a chudické, protoze diatonické harmonii ve skladbách 16. vęku, jez naši refor- matori hledí prý sec mozná vęrnę nápodobiti a tyto imitace vedle originálű za jedinę pravou církevní hudbu proklamovati, nepripouštęjíce pri tom zádného jiného zpűsobu komposice — jedinę tuto staf akceptoval Stecker ve spisu jiz dotceném. Avšak tato shoda se Skuherským - apostatem neodpovídá skutecnosti. Dűkaz toho cetné, po 40 rokű jiz vycházející odborné listy — a hlavnę Caecilský katalog (který jiz od r. 1870 vychází), do kterého príjaty jsou vedle Skuherského modernisujících skladeb Jos. Foerstrovy i Hruškovy skladby, nejednou chromatismem i enharmonikou se ne- soucí.*) Oproti tomu praví Stecker na str. 45.: »Sloh polyfonní starých mistrű do- *) Známe onen, našimi odpűrci zlorecený Katalog skrz na skrz; prostudovali jsme na sta obsa- zených tam skladeb rűzné kvality a všech mozných stylű i nestylű, a proto tázeme se: Mnoholi ta | ||||
|