|
| ||||
| ||||
|
— 88 --
jista nejvhodnęjším jeví se býti pro komposici chrámovou, nez sluší jej prizpűsobiti onomu nekonecnému rozvoji, jímz prošlo umęní hudební od dob Palestrinových az na na dnešní doby.« Svou M i s s a s o 1 e m n i s *) Stecker prakticky dovozuje pravdivost této vęty. Je zákem Palestrinovýrn a spolu moderním skladatelem v nejlepším slova smyslu, bez veškerého odia kopirismu. Povšimnęme si jen »Kyrie« této mše, které ze všech cástí této skladby má nejvíce znakű musy Palestrinovy. O nęjakém reflekto- vaném antikvisování aneb modernisování není zde ani potuchy. Kompromisní sloh tento i v dalším prűbęhu této mše jeví se bý i docela volným, nenuceným. Jest to slavnostní mše velkolepé koncepce, jejíz pomposnost místy az prekvapuje, ale nikde nezarází. Veskrze solidní faktrtra její prozrazuje kazdým taktem mistra harmoniky, kontrapunktiky a formy, kterýz konal vázná a namáhavá studia theoretická, analytická i praktická --- a díky své píli zná Palestrinu a Orlanda Lassa docela jinak, nezli naši odpűrci, protoze dovede z prastylu polyfonie moudre tęziti nejen ve prospęch posvátného klidu a výrazu, nýbrz i zevní formy. [ stopy chorálu postrehujeme v této mistrovské skladbę. Themata a jich polyfonické spracování na pr. v Kyrie: a i na jiných místech této mše jsou jen ocividným dűkazem toho, jak mozno pojiti chorál, klassickou polyfonii a moderní styl v jeden ladný celek a pri tom zachová- vati pűvodnost invence i propracování. Co tomu ríkají naši odpűrci ? Škoda jen, ze nemozno pouštęti se do rozboru tohoto veledíla! Poukazujeme proto k smęlé nękdy az chromatice a modulaci této mše, aby snad citovanými zde thematy nikdo nevešel v pokušení souditi na absolutnę diatónický ráz této skladby. Prűvod varhanový jde vlastní svou, od vokálního tęlesa nezávislou cestou. Je hojnę figurován na základę strídavého kontrapunktu. Z príciny té vidęli bychom tuto skladbu nejradęji v hávu orchestrálním, kde rhythmický typus jednotlivých hlasű docela jinak by utváriti se mohl, nez za prűvodu i sebe lepších varhan mozným jest. Polyrhythmika prűvodu byla by takto úcelnę polychromována, k nemalému prospęchu plasticnosti tohoto velkolepého díla. Jsme sice daleci toho, býti mluvcími velmi pro- blematického v praxi orchestru chrámového — ale v prípadę této vysoce cenné skladby rozrešila by orchestrace daleko váznęjší problém: rádnę disponované mo- derní varhany s dovedným samostatným varhaníkem, protoze zdarilá reprodukce této mše absolutnę nepripouští dirigenta a varhaníka v jediné osobę. Preváznę thematická práce — v Agnus Dei pak vedle smíšeného dvoj- kových dęl s více ménę vęrnou imitací starobylé potyfonie existuje? Mozná, ze jich není ani jediné procento oproti slušné radę skladeb materialu kompromisního, moderního i nejmodernęjšího. Za to však vykazuje tento Katalog celou spoustu nicotných slátanin, psaných ve znamení modního copu, jak spatrujeme ho v muzských sborech a v jiné, nizší karegorie hudbę svętské. Spatrujeme tu zcopo- vatęlé melodické a harmonické obraty: typické a copem na sta honil páchnoucí alterované akkordy, a to nejen dle receptu starých generalbassistű, nýbrz i dle facony nejnovęjších salonních a operních komponistű. Jezto však takovýto konglomerát rűzných akkordű, z nichz vyrűstá jakás takás melodie, v dűstojné jinak úpravę rhythmu, pripomíná zevní fakturu církevních skladeb, proto není dobre mozno a to z ohledu na slabé, hlavnę zacátecnické sbory — toto hlozí odmítnouti. Tolikráte jiz kacírovaný Witt byl jeden z prvních, jenz vystupoval proti planým nohsledűm Palestrinovým právę tak príkre, jako proti prezvýkavcűm modního copu. Zhrozil se nejednou té preprodukce bezcenných skladeb. O tom všem naši odpűrci nevędí, kteríz modní cop dokonce hájí v jednom dechu s výpady proti copu antikvisovanému, kryjíce se pri tom autoritou Skuherského. Tu vęru byla by na místę Wittova reforma antiwiitovské reformy. *) Nákladem Fr. A. Urbánka. | ||||
|