|
| ||||
| ||||
|
KATOLICKOU POSVÁTNOU
V CECHÁCH, NA MORAVĘ A VE SLEZSKU, ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ZAKLADATEL F. J. LEHNER. REDAKTOR DOBROSLAV OREL 'CYRILL« vychází męsícnę mimo prázdniny desetkrát za rok. Rocní predplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) prijímá pokladník Clem. K u f f n e r, farár , Praha IV.; reklamace nefrank. a inseráty administrátor Boh. Kašpar, red. kúru na Smíchovę 271. Veškeré rukopisy a casopisy na výmęnu prijímá redaktor listu Dob. Orel, Praha-VII. 348. ROCNÍK XXXVI. LEDEN 1910. CÍSLO 1. Narízeni nejd. k. arcib. konsistore v Praze o odebírání casopisu »CVRILL« na úcet zádušního jmęní je z 8. ledna 1909 cís. 16.587., nejd. b. konsistore v Hradci Králové z 21. ledna 1909 c. 1225., nejd. b. konsistore v Litomęricích z 15. února 1909 c. 975. a nejd. b. konsistore v C. Budęjovicích z 15. února r. 1909- c. 4., povolení nejd. b. konsistore v Olomouci predpláceti cas. »Cyrill« z kostelního jmęní je v »Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis cís. 3, 1909, str. 44. Nr. 4308«. Hud. príloha k cís. 1.: N. Kubát, Missa Jubilaei Sollemriis F dur. La Cena del Signore — Vecere Páne'. Oratorium o 2 dílech pro sola, sbor, veliký orchestr a varhany. Slozil P. HARTMANN von An der Lan-Hochbrunn Ord. Fr. Min. — I-atinský text napsal biskup Monsgr. G. A. G h e z z i Ord. Fr. Min. Zpívající sollsti : Soprán — vypravovatelka ; alt, mystický hlas — Maria; baryton, skrytý u varhan — Kristus, bass uprostred sboru —Jidáš z Kariotu. Ke dni 2. února napsal DOBROSLAV OREL. ová doba, vše strhující let hudebního pokroku vyzaduje i novost ve formę orato- rické. Bach, Hándel, stojí zde sice jako nedobytné tvrze a nenapodobitelné, ale za nimi Per•osi a Hartmann postavili palác moderní, jenz láká jiz zvencí pro- pracovanou fasádou a uvnitr prekvapuje bohatostí rázovitých linií a ušlechtilou de- korací. Vše u nich z brusu nové, ac uzili i sem tam motivű velmi starých. Zálezí na prozití, na propracování. Tragedie Kalvárská, — scény z veceradla, sama postava Mistra a Pána zűstane vzdy nevycerpatelným zdrojem a studnicí, v níz hledají vody zivé umęlci všech vękűv. Hartman nalezl a poznal sebe, svoji umęleckou potenci ve veceradle Jerusalem- ském. Duši jeho k nęz s k o u nemohlo nelákati místo, kde klesá v hrob synagoga a na jejích troskách roste Skála, duši jeho u m ę 1 e c k o u privábila rušná slavnost Nisanu, prj níz odehrálo se nejvętší drama svęta. Stretl se tu vęk starý s novým, skrízily se zbranę duchú v domę na Sionu; poslední vzpomínka na osvobození ze jha vyznavacűv Bálových, poslední beránek velikonocní je na stole, aby ustoupil Beránku — Kristovi. Stretl se zákon starý s novým a slova »Hoc est corpus meum« otvírají bránu do zivota jiného. Stanuly tu dva svęty proti sobę. Krev svou i tęlo v boji za duše dává Pomazaný a vítęzí láskou. Krev tece, láska vítęzí, obraz starý se bortí, praská a padá k zemi a tam, kde | ||||
|