|
| ||||
| ||||
|
2 CVRILL XXXVI.
byl jen obraz, odtud sama svatozárná Kristova tvár shlízí na zasnoucí ucedníky a pa- prsky své lásky je proniká. Hartmann knęz-umęlec dává unášeti se kontrastem dvou tęch svętű i myšlenek a kazdému z nich vęnoval díl svého oratoria. DÍL. Cís. 1. 1e 14. Nisan. )erusalem hlucí zástupy. Všude prípravy k svátkűm, vojsko rímské pohotovę, aby pomáhalo zachovávat porádek. Knęzí jiz se sešli u Zlaté brány; v záplavę paprskű zapadajícího slunce jako cervený mramor leskne se síń Šalomounova, na schodišti chrámovém kupí se zidé. Męstem celým zazní náhle pozouny knęzí, — svátky zacaly. Do zvukű pozounű mísí se jásavý jejich kvartet »Exhortatus est in virtute tua Domine et in refectione sancta tua, Domine.« Hlaholí všichni D dur bomofonnę, ve fortissimu na motiv: Ten. I, n Ex - hor - ta - tus est in vir - tu - te tu - a. Maria tajemným hlasem altovým jako prorokynę zpívá v B dur o nasycení národű mannou, chlebem s nebes, jenz má v snbę nejvętší líbeznost. (Angelorum esca nutrivisti populum tuum. Panem de coelo praestitisti eis omne delectamentum in se habentem.) Zpęv Mariin budí v lidu vzpomínku na mannu za dob pouti predkű jejich na poušti Sinajské a mlhavou jakous predstavu vzbuzuje o novém, lepším nasycení. Proto propuká lid v jásot, opakuje i motiv i slova sboru knęzského nejprve v D dur homofonnę, pak thematicky, pri cemz z D dur prechází do h moll, aby vrátil se v jásavém výkriku »Do- mine« v D dur. Cís. 2. Setmęlo se; je jiz úpiný vecer, jak pocínají líciti v pianu cella za prűvodu kontrabassű a tuby. V y p r a v o v a t e 1 k a (storia) za prűvodu drev naznacila sopránový m úryvkem, ze ke Kristu Pánu odebral se sbor apoštolű, aby se ho zeptal, kde chce jísti beránka. Dotazy jednotlivých apoštoli v nastupují strídavę v hlasech muzského sboru. Zajímavá jest jejich otázka se opakující: U - bi - vis pa - re - - - mus Krista nezjevuje autor osobou, nýbrz jen hlasem. Ví, ze tęzko by bylo pęvci bez umęní mimetického výraz tváre bozského Mistra predstaviti, proto pęvce skrývá u ná- stroje královského a sám jej uvádí vzdy, kdyz má mluviti, vázným, velebným motivem: Tema di Cristo. Grave. Organo solo Kristűv barytonový zpęv provázen jest jen hlasem varhan, jenz nejlépe dovede ztlumociti bozské Kristovy myšlenky. Posílá Kristus apoštoly dle slov Písem, aby šli do męsta k muzi jednomu a sdęlili s ním, ze u nęho zasedne za stűl, aby jedl beránka. (Ite in civitatem ad quemdam et dicite ei: Magister dicit, tempus meum prope est, apud te facio Pascha.) — Kdyz storia oznámila, ze apoštolové poslechli hlasu Kristova, zpívá 2 e n s k ý s b o r za prűvodu houslového sola: Quando habetis ..., = Pri hodech, dnech | ||||
|