|
| ||||
| ||||
|
CVRILL XXXVI
Posledním slovűm muzského sboru po vzrušených a do fortissima chromaticky vzdutých vinách orchestru se pripojuje Maria, aby spolupęla významná slova »sinceri- tatis azyma.« Cís. 6. Staccata a sforzata úvodních taktű orchestru dávají tušiti, ze blízí se pro- blem neocekávaný; však jiz s t o r i a oznámila krátkým recitativem oratorickým, ze uced- níci jsou za stolem a ze Kristus vzal chléb do svých svatých a velebných rukou. Var- hany hrají thema Kristovo a jiz snáší se s výše od varhan hlas »Accipite ..«, »vezmęte a jezte z toho všichni«. Tu partiturou se predepisuje »pausa generale«. Hrobové ticho pred- chází událost, pri níz zivou pritomností má zborena býti prototypu minulost. Vrchol oratoria — nejvętší napietí! Muzikant je zádostiv, jakých tu uzije skladatel prostredkű hudebních, aby scénu vyvrcholil. Vzpomene tu bezdęcnę, jak Berlioz v »Dies irae« pri slovech »tuba mirum« rezezvucí do fortissima své orchestry a zástupy bubnű, aby vzbu- dil hrűzu a dęs nad posledním soudem; Strauss mu zní v uších i Mahler, Novák, jak lící srdce zmítané vášní a bolem, kdyz by puknout chtęlo . Ale Hartmann volí pravý opak, ve vrcholném okamziku nerozviruje orchestr ani nezpívá jím ve sférickém pianissimu. Bez orchestru, bez varhan, za velebného ticha za- znívá rnysteriosní Kristűv hlas: »Totof je tęlo mé, — totof jest krev má« na melodii velkopátecní: Ejhle drevo kríze (Ecce lignum crucis). Adagio grave _ o 54 T est e- nim cor -pus me um K r i s t u s: (Hoc ( Hic est e - mrn san - - - guis me - us (Ecce li - - - - - gnum cru - - - cis.) Skladatel volí úmyslnę pro výraz obęti n e k r v a v é ve veceradle melodii, pri jejímz zpęvu pozvedá se a odhaluje o Velikém pátku krucifix, symbol smrti Pánę. Totoznost obęti ve veceradle a na krízi realisuje skladatel-knęz i hudebnę, dává Kristu promęniti chléb a víno za zpęvu hymny své smrti! Po slovech »Hoc est enim corpus meum« krátký s m í š e n ý sbor vyjadruje svou úctu Tęlu Pánę slovy i meludií velkopátecních obradű. Smíš. sb. Sottovoce. Ve ni te, a - do - re - - - - mus (Pojdte, klanęjme se jemu!) Potom i z e n s k ý sbor pozdravuje Tęlo Pánę slovy starobylého hymnu: Corpus Christi natum ... Pozdraveno budiz Tęlo Pánę, jez v obęt dáno na krízi .. ! (Autor si preje, aby pozdrav toho sboru andęlského snášel se s výšin, zdáli; proto umisfuje zenský sbor celý nebo aspoń zdvojený kvartet nahore.) Po slovech Pánę: »Hic est enim sanguis meus ..« opakuje se »Venite« sborem smíšeným a pozdrav krvi Pánę sborem zenským. Pozdravy svaté hostii jsou zalozeny i po stránce hudební hymnicky: _ C a) A - ve cor -pus Chri- sti na- tum, de Ma - ri - a ma - tre pi - a ... b) A - ve san-guis 1e - su Chri- sti sal - vans om- nes pro-flu - xi - sfi ... Na to celý smíšený sbor v allegru g dur zpívá ,Verbum caro«, 4. to strofu z li- turgického »Pange lingua«, jehoz i motivu chorálního uzívá ve volném spracování. V largu za jásotu piného orchestru koncí oslavou sv. Grálu unisono sbor. Cís. 7. Napred (storia), hlasatelka sama, pak s ní i Maria v dialogu piném lyriky opęvují lásku duše zbozné ke Kristu Pánu mystickými slovy velepísnę Salomounovy: Paním svému miláckovi a nálezí mnę on, jenz strezí (stáda) mezi liliemi. (6, 2.) Spocívala jsem pod stínem toho, po nęmz jsem touzila; sladký jest pokrm jeho ústűm mým. (2, 3.) | ||||
|