|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL
jenz pred tím ratolesti svętil. Ponęvadz' však se zivým oslíkem dály se nejapné šprýmy, nahrazen byl záhy oslíkem ze dreva vyrezávaným. Kolem oslíka toho pocali hoši po- skakovat, zpívajíce pri tom dvę antifony: ,Pueri Hebraeorum tollentes ramos ... a Pueri Hebraeorum vestimenta prosternebant . . ," jez celý sbor po nich opakoval, já- savę prozpęvuje: ,Osanna filio David, benedictus, qui venit in nomine Domini." 15. Po té vracel se pruvod z temene hory nazp-t do męsta bud mlcky nebo, byla-li cesta delší, za zpęvu responsoria: ,Ingresstts Pilatus cum )esu in praetorium .." Responsorium toto v rubrikách rímského graduálu úpinę chybí. 16. Teprve kdyz pruvod vcházel do zdí męstských, zanotoval kantor responsorium "Ingrediente Domino ..." a za zpęvu toho stanul prúvod pred zavrenými dvermi chrámu. 17. Zde proslovena byla delší modlitba : „Deus, cuius filius non rapinam arbitratus est .. ,” nacez rozevrely se brány kostelní (bez obvyklého nyní klepání krízem na dvere) a prelát intonoval antifonu »Turba mulfa," karttor pak chvalozpęv ,Benedictus Dominus Deus Israel .. •" Za zpęvu l,:antika a celé antifony stanul pruvod pred chorem chrá- movým, kdez po modlitbę ,Adjuva nos Deus salutaris noster ..." nastalo klanęní se sv, krízi. 18. Dva preláti, nebo jak ve výše receném obsequiale z r. 1520 pripsáno jest „Po trzikrat sam ffararz,” zaintonovali antifonu „Ave rex noster” trikrát za sebou, nacez celý sbor antifonu dozpíval. Klece zapęn byl pak hymnus „O crux ave, spes unica ..”, po nęmz následovala mše sv. Tím obrad zehnání ratolestí na nedęli kvętnou se skoncil. Jest nesporno, ze uvedený právę obrad pro svou obsáhlost dal se provésti bez nesnází jen pri takových chrámech, kde bylo dosti duchovenstva a cvicených zpęváku. Za to v místech menších pűsobil pro mnozství zpęvű poradatelúm jistę znacné potíze. Nauciti dítky rűzným zpęvűm, jen jednou za rok pricházejícím a to ještę jazykem Ia- tinským, bylo beze vší pochyby pra rektory a kantory škol úkolem nesnadným. Pro tuto prícinu asi a pro nechut k latinę, která jevila se tehdy u obecného lidu tím spíše, cím s vętší zálibou utraquismus uvádęl rodnou rec ve svoje obrady bohosluzebné, shle- dáváme se s podotknutým jiz úkazem, ze obrady nedęle kvętné, pokud aspoń sbor školních dítek vystupoval, predvádęny byly zpűsobem populárnęjším a lidu srozumitel- nęjším, totiz v reci lidové, jak zajímavý toho doklad nyní uvedeme. Výše zmínęná knízka knihovm~ strahovské (Sign. AZ XVIII. 11.), ve formátu malé osmerky, byla nepochybnę nękterému kantoru męstské školy príruckou zpęvní. Vázána je v pergamenę, na nęmz písmem znacnę jiz otrelým napsán jest nápęv a text z Creda. Obsahuje, jak jiz výše podotknuto bylo, dva tisky a uprostred nich zavázaný rukopis na 32 listech. (Príštę dále ) ®® ®®^ ®^ Prehled výnosű sv. Stolice o posvátné hudbę a zpęvu r. 1909 uverejnęných. Dr. FR. HRUBÍK. V minulém roku 1909 bylo publikováno celkem pęt dekretű kongregace obradové, které posv. hudby a zpęvtt se týkají. Všechny opírají se o zákoník hudby církevní, o konstituci sv. Otce vydanou! Motu proprio o posvátné hudbę 29• listopadu 1903. Prihlédnęme k jednotlivým dekretűm. 1. Dekretem ze dne 13. listopadu 1908 daným v odpovęd na dotazy diecésní komise pro posv hudbu v Kompostelle ve Španęlsku dána byla tato rozhodnutí: 1. Na otázku: »An in musica sacra organica admitti possint instrumenta »obo~',s, clarinętes, trombones« nuncupata,« (jsou-li prípustny pri posvátném zpęvu s prűvodem varhan nástroje »oboj, klarinet a trombon«) dána odpovęd: »Possunt tolerari instru- menta musicae O b o t~ s et C l a r i n ę t e s, dummodo moderate, et obtenta pro quovis opere ab Ordinario licentia, adhibeantur.« | ||||
|