|
| ||||
| ||||
|
20 CVRILL XXXVI.
Quantus est iste. Tobęf se nebesa klanęgí, Krzestiané popatrzte, toto gest Bűh náss, Moczy zemské y také pekelní. Gehoz gest zlým zidűm zradil Gidáss, Wssyczknij se trzesau Angely, Przed ním se trzese wsseczka moc diabelská, Trűnowé y Archangely, Chwalý gey wsseczka Rzísse nebeská. Wssak hrzíssnij na tę nedbagí, Protoz my pozdravme wikupitele, nasseho Tę ustawicznę wzdy hnęwagí, Krále, 0 Pane, pro swau dobrotu Zpíwagícz mu k geho czti a k chwále. Odegmiz od nich slepotu, O kterak gest tento. Affby, przestanaucz hrzessiti, O kteraks gsy slawný, Kryste Krály, mohli k twé milosti przigíti. Nodens zagisté wssy chwály, (Príštę dále.) ^® ®t® ®® rle'kolik myšlenek o východisku dalšího pokroku u církevní hudby. CLEM. KUFFNER. hci tęmito rádkami pripojiti nęco s hlediska církevního ku výborným statím vzácných znatelű hudby, kteréz napsali v predešlých rocnících »Cyrilla« s h 1 e d i s k a hudebního. Mluví a psává se casto o tom, kterak se má zpęv a hudba církevní, kteréz reformou vyspęla narjistou výši, rozvíjeti dále, aby se docílilo pokroku. Zel, ze se tak casto mluví a píše bez pravého porozumęní, z nenálezitého stanoviska. Kdyby pak se falešnénázory męly ujímati zakoreńovati, vyplynula by z toho chyba osudná a místo ku predu, kráceli bychom nazpęt. Má-li se hudba církevní rozvíjeti opravdu a ne zdánlivę, nesmíme se prichytiti zádného falešného, jakkoli slibného hesla, nýbrz si musíme býti jasnę vędomi pravé cesty, která ke skutecnému pokroku jedinę vésti műze, a té se houzevnatę drzeti. Jak lákavę svűdné jest n. pr. heslo, které se za naší doby zhusta volá, ze má-li hudba církevní pokrociti, musí se chopiti všech vymozeností, kterých se dodęlala hudba moderní. Ti, kterí takto mluví, stotozńují pokrok hudby církevní s pokrokem hudby vűbec. To však jest stano- visko nepravé, nebof pres jistou vzájemnost obojí hudby rozvíjí se prece kazdá na jiných základech, kazdá sleduje jiné cíle a kazdá ubírá se jiným smęrem, i má své vlastní vy- mozenosti. Mají-li obę nękterá pravidla spolecná, rozcházejí se v jiných, ano vylucují se naprosto. Rozcházejí se i jiná umęlecká odvętví, pokud jsou církevní, od onęch pouze svętských. To prece dozná kazdý, ze nejen základní tvary, ale i specifické clánky chrá- mových staveb, soch, obrazű, rouch, náciní a nádob mají svűj vlastní ráz, znaky, jez,se docela odchylují od rázu a znakű predmętű svętských. To bije do ocí na první pohled. Kazdé umęní výtvarné, pokud má slouti církevním, musí šetriti toho charakteru církev- ního a vzdy se drzeti znakű a tvarű podstatných. Vymozeností moderních mozno uziti potud, pokud se jimi práce usnadní, ale nikoli k tomu, aby se jimi stíral charakter. Jest tedy zjevno, ze na príklad jisté efekty moderní harmonie, kterých se v hudbę svętské uzívá k jedinému úcelu polahodęní smyslű, nemají proto, ze jsou to vymozenosti, nijakou ještę oprávnęnost v hudbę církevní, která sleduje úcel zcela jiný, z kteréz príciny zákon církevní efekty toho druhu z chrámu vylucuje. (Srov. Caerem. ep. lib. I. c. 28. n. 11. a zvláštę bullu Alexandra VII. Piae sollicitudinis a Konst. papeze Bened. XIV.) Který pak jest typ, neb charakter, jaký všecka hudba chrámová obnášeti musí ? Není ani potrebí zde šíre vykládati, ze za typ, s nímz veškera tvorba hudby chrámové se srovnávati a jejz zretelnę pronášeti musí, byl od zákonodárství církevního, ode všech autorit, pravých znalcű a pravých reformátorú oznacen chorál gregoriánský. O tom se jiz tisíckrát vykládalo v odborných školách, spisech a prednáškách, tak ze zbytecno o tom mluviti. A rovnęz není pochyby, ze všichni hudebníci, kterí se skladbami svými v církvi uplatnili, od chorálu vycházeli a v nęm, jakoby v nezbytném zivlu, se pohybovali. Spíše bude treba vyšetriti, kudy se as vloudil do církevní hudby chybný zárodek, z nęhoz od- vozovaly se falešné závęry, vedoucí na nebezpecná scestí. Máme-li zde nabýti potreb- ného svętla, musíme sestoupiti hloubęji, az k samé p o d s t a t ę c í r k e v n í b o h o s 1 u z b Y. Jisto jest, ze k podstatę bohosluzby neprinálezí zádné umęní. Toto pristupuje jako sou- | ||||
|