|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 21
cinitel k bohosluzbę. jenom tenkrát, kdyz se jí má dodati jistého zevního lesku. Tak se műze vykonati konsekrace mešní na jednoduchém stole opatreném kamenem se sv. ostatky, nękolika plátny, krucifixem a dvęma voskovicemi, s nejprimitivnęjším kalichem, v nej- prostęjším církevním rouchu a treba v nejjednodušší místnosti, nebi pod širým nebem. Podobnę lze udíleti i všecky sv. svátosti a konati všecky obrady církevní zcela prostince, aniz by na platnosti své dost málo pozbyly. Műze zajisté podstata bohosluzby obstáti beze všeho umęní, bez hudby, bez malírství, bez stavitelství a socharství, bez umęlého vyšívání a všech jakýchkoli umęleckých výrobkű. Jakmile se však má bohosluzba ukázati v lesku, aby podle našeho mínęní byla jaksi Boha dűstojnęjší, neb aby hloubęji zaují- mala a k Bohu úcinnęji povznášela našeho ducha, jenz jest odkázán na smysly, na nęjz smyslné predstavy neodolatelnę pűsobívají, pak pristupuje umęní, aby lesku toho dodalo. Lec jiz tím podrizuje se a podlehá pPo obor ten umęní zákonodárství církevnímu; nebof církev jest v prícinę bohosluzby své j e d i n ý o p r á v n ę n ý z á k o n o d á r c e a Bohem zrízený strázce, aby zádné z umęní nevnášelo do bohosluzby zivlű c i z o r o d ý c h, ne- patricných neb nedűstojných. Umęní pak odtud a pokud se presnę drzí zákonű církve, stávají se církevními. V prícinę však umęní hudebního sluší zvláštę si povšimnouti, ze církev je pribrala jako zivel p o d s t a t n ý k bohosluzbę s 1 a v n é. Műzeme si totiz mysliti slavnou mši svatou, svátosti neb slavné obrady bez obrazű, soch, staveb, ano i bez umęleckých rouch a nádob, avšak neműzeme si mysliti bohosluzbu slavnou beze z p ę v u. Zpęv nálezí k podstatę bohosluzby slavné. Avšak povšimnęme si dobre : z p ę v, to jest zpívané slovo liturgické, nikoli pak zvuk neb tón hudební jakýkoli, nýbrz znęjící hlas rozumného zivého tvora, slovo! Tóny tedy pouhého nástroje bez lidského hlasu nenálezejí nijak k podstatę slavné bohosluzby. Ty mají úkol podrízený, — pouhé podporování lidského hlasu ; nejsouf p r i n c i p a 1 e, nýbrz a c c e s s o r i u m. Zde pak jsme u samého zrídla, od kterého se musí v hudbę církevní vycházeti i stále obraceti, máme-li se nadíti skutecného pokroku. Tedy u m ę 1 e c k é p ę s t o v á n í predevším zpęvu lidského a to na základech greg. chorálu, jakozto povšechného typu cili karakteru jest východisko pravé církevní hudby. Odtud jako s vysoké hory ihned po- strehneme, kudy se vloudil neprítel a kam mírí. Bud ze tedy klade vętší váhu na acces- sorium nez na principale, neb ze se všelijak uhýbá chorálnímu charakteru. Na príklad komponuje-li hudebník nęjakou skladbu pro chrám tak, ze všechnu basis své tvorby vkládá do nástrojű, ponechávaje zpęv v macešsky obmyšlené nuzotę, z accessoria ciní principale. Skladba jeho podobá se nepatrnému obrázku, jenz jest zasazen do ohrom- ného rámce, prepinęného ozdobami. Ze vzdálenosti malinko vętší vidíš jen rámec. A coz kdyz ještę ani ten malý obrázek ceny nemá? Není tu pomęr obrácený, hlava dole nohy nahore ? Jako pak ku posouzení chyb, tak i ohlednę pokroku v církevní hudbę nutno zaujmouti toto stanovisko. Zde nám príklad nejlépe ukáze, jak nepravé jest stanovisko tęch, kterí chtęjí spatrovati pokrok hudby církevní v tom, kdyz se t a k zvané vymozenosti hudby moderní budou preštępovávati do hudby církevní. jaké to zivly a vymozenosti jsou, o tom poucil nás dostatecnę povolaný znalec Fr. Jirásek v »Cyrillu« z roku 1901 str. 8. a násl., kam ctenáre z ohledu na strucnost poukázati musím, jelikoz toho krátce vysloviti nelze. Podle logiky takové, kdybychom ji męli vztahovati na jiná umęlecká odvętví, musil by se na príklad knęz pri mši svaté objeviti tt oltáre v moderním kabátu. Neurázelo by to? Zajisté. A prece i v umęní výroby rouch církevních dęje se pokrok. Avšak ten drzí se zásad: I. musí se zűstati pri pűvodním charakteru rouch, t. j. pri základním, podstatném jich tvaru, na pr. kasule neb ornátu; lec z ohledu na pohodlnost, udęlá se lepší strih, co do úhlednosti zjednoduší se figurace, co do krásy pridají se cennęjší ozdoby, co do prakticnosti vyberou se pevnęjší látky a pod. Tak se kasule moderní bude do jisté míry lišiti od pűvodních, primitivnęjších, avšak prece kazdý na první pohled pozná, ze je to kasule. 2. Pokrok další musí pocínati tam, kde se zűstalo státi a musí se nad predešlost nęcím lepším vykázati, cili jinými slovy, musí se s drívęjškem zachovati souvislost a nikoli pokrok cizorodý presazovati na dosavadní vývoj. Prehazování vymozeností jednoho smęru na druhý bez vnitrní i zevní spojitosti tvorí karrika- tury. Kostelní roucho jakkoli krásné, prehozené v divadle na laika, neudęlá z nęho knęze. Neplatí totéz analogicky také ohlednę hudby církevní? Nemusí se také ona drzeti tęchto zásad? Dodęlá se nęjakého pokroku svévolností? Ó, co se jiz nahrešila hudba svętská vmęujíc se do oboru církevního a co se jiz naz idr2ovala skutecného jejího | ||||
|