|
| ||||
| ||||
|
22 CYRILE XXXVI.
pokroku, nepochopujíc, ze kdyz svoje roucho na ni nahazovala, ji vlastnę znešvarila a zlcarrikovala! Mnoho karirkatur zpęvu církevního, mnoho hudebních maškarád ozývá se po svatyních našich. Zdaliz se odvázíme ríci, ze jest v tom pokrok? Reforma po dlotAhém a svędomitém zkoušení a studování vynesla následující pod- mínky pravého pokroku na svętlo: 1. znovuvzkrísiti charakter a normu církevní hudby, gregor. chorál; 2. vymaniti principale z podrucí a vrátiti mu dominující místo, cili jinými slovy, poloziti hlavní váhu na lidský zpęv a s jeho zvelebováním pocíti odtud, kde se zűstalo státi — od starých mistrű; 3. odkázati accessorium, hudbu nástrojnou do po- druzných mezí; 4. z vymozeností moderních opatrnę uziti toho, co jest zpűsobilék pro- buzení nálady, k ušlechtilejšímu výrazu. Tuto cestu nastoupili zmuzile praví reformátori a pokrok, jenz se pod jejich rukama vűcihledę rozvíjel, byl presvędcujícím dűkazem, 'ze tato cesta jest skutecnę cestou vedoucí ku pravému cíli. lak se od doby té obrodil zapomenutý chorál jemuz jiz nikdo nerozumęl a jejz nikdo jinak, lec drevácky prednášeti nedovedl! A byl to az dosud chorál ještę zjednodušený, zkrácený; nebyl to ještę chorál bohatý, jubilující! A prece i tento dei jisté míry ochuzený chorál vyvolal výtecníky, sloupy to a základy k dalšímu obrodu a pokroku, z nichzto jedni uhlazenou, takrka elegantní harmonií a libozvukem staré mistry predcili (Witt, KSnen a jejich stoupenci), a jiní, kterí vyvrcholili vedení hlasű a ušlechtilou polyfonii (Mitterer a stoupenci). Mistri tito nikde neposkvrnili se sentimentalitou, hudba jejich všude jest svatá, náladová a v pravdę církevní. Pokusili se sice také o doprovody nástrojné, lec je valnę zmírnili, jim nevęnovali hlavních sil svých, pozorujíce, ze pravý pokrok v accessoriu pouhém kralovati neműze, ale ze basis jeho spocívá ve zpęvu. Nyní za tęmito muzi otvírá se prűhled k dalšímu pokroku v budoucnosti. Prišlof se na stopy chorálu nejvyvinutęjšího a Ap. stolice jiz uvádí jej v zivot. Z prebohatého tohoto loziska bude se vybírati materiál k budoucím velikolepým stavbám. Vzbudí-li nám Bűh veliké muze, kterí by také ducha církevního męli, bude lze ocekávati Palestrinské doby moderní. Pokrok církevní hudby v budoucnosti bude se tociti okolo bohaté, uhlazené, plynnę znęjící polyfonie, práce to ducha na základę melodie a nikoli harmonického lepení akkordű. Z receného mozno nyní odvoditi nękterá naucení. Kdokoli, cítę se povolán k cír- kevní komposici, chceš napsati skladbu skutecnę pokrokovou, vyber si vhodné melodie z chorálu, ku kterým máš zvláštní náklonnost `) a pilnę zacni pracovati a brousiti na partu zpęvním, odezíraje úpinę ode všeho prűvodu, neb ten jest v hudbę církevní vzdy vęcí vedlejší. Nedovedeš-li zde (v partu zpęvním) nęco lepšího neb aspoń rovnocenného se skladbami mistrű ze školy Wittovy, Mittererovy, k nimz se z našich mohou pripocísti Krízkovský, FSrster, Sychra a jiní, tedy radęji vęci zanech a vęnuj síly své prednesu cenných skladeb jiz hotových. Skladba tvá musí míti bud s onęmi stejné prednosti neb lepší nad nę, má-li v ní býti pokrok. Musí býti umęlejší, klidna, prosta vášní, 2) zaokrouhlena a jednolita; musí býti daleka všech operních reminiscencí a sentimentality, cudna a prosta, výrazu vázného, svatého, prísného a ne lahodícího ; musí míti prirozené vedení hlasű 3) a podlozený celý text liturgický; slovem taková musí býti skladba tvá, aby se na první poslech poznalo, ze její prvky, všecko ústrojí a všecka nálada pochodí z nebeských výšin a ne z prostorű svętáckých. Podarí-li se ti to, pak tęšiti se budeme, ze máme o jeden vzácný poklad více a ze se stal veliký krok ku predu. ------ ---- --- Melodie k umęleckému slládání. Akkordických skládání ponech zacátecníkűm ! Téz pouhé imi- tace melodických tvarű nejsou nic zvláštę umęleckého. Takových skládání je jiz nazbyt. Ale polyfonická komposice dobrá, jest kus, který jen umęlec svede. Hic Rhodus est, hic salta! Dobrých polyfonických komposic jest málo leštę u nást Mnoziti práce prostrední a podprostrední —škoda casu! Lepší jest dobrá reprodukce, nez špatné skládání. — ") Kéz by si mnozí skladatelé, dirigenti, zpęváci povšimli rad, které jiz Shakespeare udílel hercűm: »Všecko s mírností provádęjte. Právę v nejjekotnęjším proudu, v bouri, i abych tak dęl, u vichrici vášnę, musíte na sebe vzít a zachovati jakési zmírnęní, jez by udęlovalo j e m n o s t i. Ó, mne to az do duše urází, kdyz slyším ... (nękoho) ... kterak trhá vášeń na samé cucky a caparty, aby jen rozrázel sluch nedoucených floutkű, kterí z vętšího dílu chápati mohou jen nesrozumitelné hlucení. Takovému chlapu prál bych notný výprask za jeho prepínání Termaganta a za jeho preherodesování Heroda ... Męjte vzdy na zreteli, abyste neprekrocili meze prirozené skromnosti. Neb všecko, co prehnané, mine se úcelem . .. moudrého to pohorší, jehozto úsudek více váhy u vás mítl musí nezli všech ostatních ... Slyšeli jsem mnohé vychvalovati az do nebe, kterí, at nedím nic horšího, nemęli ni prízvuku krestana a vűbec nic na sobę lidského, a tak si vyšlapovali a tolik toho nabeceli, az jsem myslil, ze nęjaký nádeník stvoril lidi, kterí se mu nepovedli; tak strašlivę nápodobili clovęcenstvo.« — (Namlet III. 2.) a Zvęcnęlý mistr, prof. J. Fórster, castęji sdęlil s pisatelem, ze proto nejradęji dával skladby Mittererovy, protoze mají dokonalé vedení hlasű. | ||||
|