|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 35
3. Hebrejský vyšel lid v ústrety s palmami 4. Oni jdoucímu na smrt vzdávali povinné v rukou: chvály: Ejhle, my vládci dnes vzdáváme písní hold. S prosbami, zpęvy i my vyšli jsme tobę S. Oni kdyz líbili se ti, zboznost i naši si zalib: vstríc. Milostný králi náš, v dobru jenz zálibu máš. Uvedené verše s refrénem »Gloria, laus« jsou jen zacátkem delší básnę o 39 dvoj- verších, kterou nalézáme mezi básnęmi Theodulfa, biskupa orleánského. ') Theodulf zil ke konci o s m é h o a na zacátku d e v á t é h o století. Po Alkuinovi byl nejvętším ucencem v ríši francké a prvním básníkem onoho casu.') Karel Veliký povolal jej r. 781 ke svému dvoru. Byl opatem kláštera sv. Benedikta ve Fleury a sv. Aignana v Orleansu; od r. 788 byl pak biskupem orleánským. Zemrel r. 821. Jako biskup re- organisoval svętský i reholní klerus, vydal rűzné spisy proti kacírstvím tehdy vystupujícím, jakoz i proti rűzným zlorádűm v církvi, vzdęlal nové kostely a opravoval staré, podpo- roval nábozenské i svętské umęní a staral se hlavnę o to, aby v męstech i na vesnicích bylo zdarma vyucováno. Je-li nade vši pochybnost jisto, ze Theodulf je pűvodcem naší písnę, není stejnę ,ísto, pri které prílezitosti byla slozena. Vypravuje se, ze za panování Ludvíka Poboz- ného byl Theodulf krivę obzalován, ze bazil po zivotę císarovę. Byl zbaven svého úradu a vsazen do klášterního zaláre v Angersu (Angers, lat. Andegavi). V dobę jeho vęznęní úcastnil se jednou král Ludvík slavnosti na Kvętnou nedęli. Procesí se náhodou ubíralo okolo klášterní celly, kdez byl vęznęn Theodulf. V tom okamziku zapęl prý své »Gloria, laus« atd. Král Ludvík byl krásou zpęvu okouzlen, vešel do kláštera, vyhledal pęvce, pochválil ho, rak propustil na svobodu a vrátil mu biskupství. Historikové namítají, ze Ludvík Pobozný za tri a pűlletého vęzení Theodulfova do Angersu neprišel, dále, ze Theodulf nebyl na svűj biskupský stolec znova dosazen, nýbrz umrel ve vazbę. Af tedy platí tuto dvę námitky, zűstává prece ještę moznost, ze Theodulf slozil zmínęnou píseń ve vęzení a sice na Kvętnou nedęli, kdyz se prűvod se svęcenými ratolestmi — snad za ticha — ubíral kolem jeho klášterní celly. Nadpis básnę v Migneovę sbírce zní: Versus facti, ut a pueris in die Palmarum cantarentur, t. j. Verše, jez byly slozeny, aby byly na Kvętnou nedęli od chlapcű zpívány. Prispęje zajisté nemálo k povznesení slavnosti, zapęje-li vyškolený sbor chlapcű píseń Gloria, laus«. ®® ®^ Dopisy mladého a starého reditele kűru. 1. Kudy do díla. M i l ý Jene! )sem na místę nękolik nedęl. Mohu tedy uz podati o sobę zprávu. Ale mám na mysli spíše to místo a svűj úkol, nezli vše ostatní. Męstecko, kde pűsobím, má na prvním domku pyšný název: Męsto! Má asi 1200 obyvatel, školu pętitrídní, kostel obnovený, slušný — spolkű asi tucet, hospod aspoń pűl tuctu a velikou forotu vlastenectví a pokroku. Mají export toho zbozí do okolních, prifarených vesnic. Ale v ohledu kostelní hudby jsou 50 let pozadu. Chci Ti to vypsati, abys mi po- radil, kudy do toho. Kdyz jsem prvnę prišel na kűr, abych hrál o ranní na varhany, hned se mi predstavilo nękolik starších tatíkű, ze jako oni jsou literáci. Rozlozil jsem »hlas varhan«, vyhledal mešní píseń a chystal se ku hraní. Literáci koukali jaksi udivenę. Zvonek zacinkal, já spustil — ale málokdo zpíval. Proc ? Literáci té písnę neznali, znali ji jen nękterí mladší lidé, kterí bývají v kostele casem v sousedním opravdovém męstę. Teprve pozdęji jsem se domluvil s literáky a dűstojnými pány, ze zde zpęv lidový by1 hroznę málo pęstován. »Pred tebou se klaníme«, — »Boze, pred tvou velebností« — »Zacíná se konat«, — »Tisíckrát pozdravujem tebe«, — »Svatý, svatý« — pár advent- ních písní — nikoli mešních, pár postních téhoz rázu, trochu koled — a hotovo. ') Migne, P. L. 105. col. 308 a 309. z) Srv. Dr. Krištúfek, Všeobecný církevní dęjepis, Stredovęk 11. 1. | ||||
|