|
| ||||
| ||||
|
36 CYRILE XXXVI•
Ale literáci si libovali, ze oni znají ještę mnoho jiných, starých písní, ale ze pre- dešlý pan regent choru o nę nedbal. Za to prý byl dokonalý muzikant, a muzikantű zdejších pravý kápo. Brzy jsem seznal, jak to myslili. 0 veliké v obycejnou nedęli — ceská píseń, treba ani nebyla mešní. Jak byl knęz hotov se svým Gloria, umlknul zpęv treba v polovinę verše. Téz pri Credo. Místo Graduálu jen pár taktű varhan. Pomysli si, jak dűstojný dojem a jaké porozumęní kráse svatých obradű ! Ale za to na vętší svátky ! To bývalo slávy! Uz mezi kázáním hlaholily intrády, po evangelium, po 1. díle, na konec a pri ohláškách predních obcanű a jejich dcer. Místo Introitu — intrády. Pak se honily housle s polnicemi, bubny s basou, klarinet s pikolou a do jejich reje pištęly 2 soprány, nękolik klukovských altű, jecel nahluchlý tenor, takto byl truhlárem — a rachtalo nękolik pivních basű. Kde se to chtęlo roz- utéci, sklízil to jejich kápo pinou silou varhan. Gloria i Credo zkrácené a zkroucené, za to »Dona nobis pacem« bez konce. A na konec — marš, opravdový rízný marš. A coz o vánocích! Ten slavícek, vyluzovaný pískáním do vody — a koledy, af se ke mši sv. hodily nebo nehodily! Neríkám, ze v tom nebylo krásy a poesie, vánoce jsou vánoce, ale mluvím o tom, zdali to vše hodí se jako podstatná soucást bohosluzby ke mši svaté! A nyní si pomysli mé postavení! Mám celý rok tu církevní hudbu hudlo- vati a nękolikrát za rok udęlati parádu s celým rámusem, mám to dęlati jako dęlali pred- chűdcové, anebo zacíti tak, jak to má býti? Ale kterak a kudy do toho! Theorií mám ve hlavę pino, ale kudy s tím do praxe ? Myslím, ze z vypsaného máš obrázek, jak to tu vypadá, a ze mi ze svých boha- tých zkušeností dáš uzitecnou radu. Tvűj FYanIík. M i l ý F r a n t í k u! Tohle všecko známe, protoze jsme to taky prodęlali. Není to nic nebývalého. A tak tentokrát jen krátce naznacím, co pro zacátek dęlati a ceho se chrániti. Hlavní zásady myslím, jsou dvę : nechvátej ! nebor predcasnę starého stavení, dokud nemáš na nové! Rozumíš? Je treba postupu nenáhlého a opatrného. Musí se ze starých kolejí ponenáhlu pre- jízdęti na nové, aby nenastalo vyšinutí a veliký úraz. Zacni s lidovým zpęvem! Ale nezahazuj starých písní, pokud lid neumí nových. Dokud nemáme vzorného kancionálu jednotného, vybírej ze Svatojánského, nebo je-li diecesní (v Král. Hradecké na pr. »Oltár«), tedy z tohoto. Tu pak vzdy radęji takové, které mají jak nápęv, tak text jiný, nezli písnę v lidu tamním obvyklé, aby ti nedęlali miš—maš — aby jedni nezpívali po staru, druzí po novu. Cviciti lze v kostele po po- zehnání, nebo se školními dętmi, dle místních pomęrű. O tom treba úrady s duchovními pány a s pány uciteli, pokud je s nimi o tom rec vűbec mozna. Hled brzy míti dosta- tek písní mešních také pro advent, pűst a jiné doby církevního roku. Literáci mohou býti podporou dobrou, ale i prekázkou mocnou. Bylo by dobre, kdyby se k nim pridaly mladší síly. Tyto by byly prístupnęjší prospęšným zmęnám. Co s tęmi figurálkami? Dokud nemáš dosti vycvicených sil, nezahazuj figurálek do- savadních. Hled napred shledati ochotné zpęvacky, treba ze školních a odrostlejších dívek a cvic je zvláštęl. »Chlumova škola Cyrillská«, nebo jiná taková prírucka dęlá zna- menité sluzby Snad najdeš i tenorű a bassű nękolik, ale pro zacátek, dokud je zenský sbor nepevný, cvic hlavnę tento, aby se slecinky pred pány neupejpaly zpívati. Műzeš s nimi zatím zkoušeti, az budou míti zacátky hotovy, nęjaké »vlozkyn pro Graduále a Offer- torium, abys ty hlucné figurálky tím zpűsobem dopinil nęcím novým, nikoli tak hlucným, ale také hezkým. Jak vidíš, radím k samým prechodűm, kompromisűm. Ani muzikantű nevyhánęj! Zvyknou-li si vidęti v hudbę kostelní jiný zpűsob umęlé modlitby a dají-li si ríci, aby pred »produkcemi« konali rádné zkoušky, nalezneš i pro nę místo v programu kostelní hudby presné. Ty zkoušky budou zkušebním kamenem; který z nich jde do kostela na figu- rálku jen pro chloubu, brzy toho nechá, kdyz by męl se cviciti — a který i pak vytrvá a bude k cemu, však pro nęj úlohu najdeš — aspoń obcas. 0 hoších platí totéz. Jejich alt, je-li cvicen, má také svou krásu, ba i soprán hochem rádnę zpívaný, je hezký. Vzdyf sv. Otec vlastnę tomu tak chce, aby zpęv bohosluzebný byl úlohou sil muzských a nejen v ItaIii, také leckde jinde (Emausy !) tomu je tak. Tof moje rady pro zacátek. Ostatnę myslím, ze bys i bez mé rady byl na tu cestu prišel, jen ze bys treba byl nedockavým a chtęl rychle být v nových kolejích. Tím bys | ||||
|