|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 51
Ad p l a c.i t u m I."' Przigmiz nasse spasenij a chwály. My dítky malé k tobę woláme, My lid krzestianský k tobę woláme, Racz nás uslysseti, milý Pane, Racz nás slyšeti wssemohúczý Pane. Pozehnaný, Kryste, Krály, Neodolatelnóu komikou pűsobí však zakoncení druhé. V duchu vidíme, jak z rad dítek vystupuje nęjaký malický Benjamínek a zertovnę deklamuje: A d p l a c i t u m 2.m Ya malý pacholátko Ja maley záczek, Gídám rád peczené holaubátko. — Spíwám yako ptáczek, (Príštę d'ále.) Z New-Yorku v Americe, alisté bude ctenáre »Cyrilla« zajímati zpráva, ze zde v New-Yorku dáváno bylo Dvo- rakovo oratorium »Svatá Ludmila« a to s úspęchem velikolepým. Dáváno bylo v jedné z predních místností v New-Vorku, totiz v Carnegie Hall od Catholic Oratorio So- ciety, kterou zalozila madam Kronold. Tato má hlavní zásluhu o skvęlý úspęch. Dirigoval reditel kűru kostela sv. Josefa Emil Reyl; jeden z predních orchestrű v New-Vorku t. zv. Symphony Orchestra prevzal orchestrální prűvod. Velicí umęlci prednesli sola. Sbor cítal asi 200 ochotníkű. Byl to vzácný pozitek. Novny všecky prinesly zprávy velmi príznivé. Z ceského kostela Panny Marie »Ustavicné Pomoci« bylo pri produkci prítomno asi 20 zpęvákű, kterí byli velmi dojati, zvláštę kdyz slyšeli ono známé »Hospodine po- miluj ny«, kterého Dvorák pouzil k závęrku svého díla. A pęknę to zní v anglictinę: Mighty God, to us be gracious, Son of God' to us be gracious. Škoda, ze se Dvorák provozování tohoto svého veledíla nedockal, kdyz meškal v New-Yorku. Bude zajímati zpráva, ze Dvorák v New Yorku chodil do kostela a dal i slouziti mši svatou v kostele P. Marie »Ustavicné Pomoci«. Co se týce hudby církevní v Americe, nedá se, pokud vím, ríci mnoho potęšitel- ného. Nový chorál, kterého se dle narízení Svaté Stolice má uzívati, málo proniká; podle toho, co pravil jistý knihkupec, velmi málo se prodá výtiskű, — to je znamením, ze se také chorál ten málo zpívá. Jednou z prícin je také ta, ze kazdý ceká na t. zv. proprium, aby je mohl dáti privázati ke graduálu, a proprium, pokud vím, doposavad zádné ještę nevyšlo. To je také prícina, ze i rehole váhají, protoze by to bylo veliké vydání zaopatriti si nyní knihy, které by za nęjaký cas muslily býti bud prevazovány, anebo novými nahrazeny. A s propriem je to velmi tęzká vęc, to vędí v Rímę také. Má býti na mnohé zvláštní texty nęco nového komponováno, nebo má býti to staré podrzeno — z Ríma ještę nic není rozhodnuto. Na műj dotaz u vlivupiné osoby v Rímę dostal jsem za odpovęd — Pustetűv katalog, ve kterém nic o novém propriu není. Zádná odpovęd je také odpovęd. To znamená, ze ještę zádné proprium nevyšlo. Jediný casopis ex professo o církevní hudbę pojednávající zde na východę, vycházející ve Fi- ladelfii právę dokonal. A pravá církevní hudba nemá odbytu, za to staré »kousky«, jako La Hache, Mercadante a pod. mají porád ještę tentýz odbyt, jako pred padesáti lety. Ukázky z tęchto církevních dęl nechci podávati, ale podotýkám jenom, ze náš Taschke je proti nim skoro pravý Palestrina. A prece, kdyby se chtęlo, svedlo by se mnoho. Na západę myslím, ze je to lépe, hlavnę pűsobením prof. Singenbergra v Milwaukee. Lidu se hudba církevní, kdyz re- ditel kűru nedává vęci, které jsou nad jeho síly a svędomitę vše nacvicí, jistę líbí. A potom nesmí hned zacíti zrovna s tím »nejtvrdším«. Zvyk se musí odvykat. Najednou ho za- razit je velmi tęzko, ano mnohdy i nezdravo, ba nemozno. Na mnohých místech zacali tuze z prudka a to je prícina, ze se to brzo »prekotilo«, a ze toho nechali. Ale kdo pomalu a vytrvale jde vpred, ten zműze mnoho. Jsou sice jmenovány rűzné komise, ale kdo je poslancem, ví, co komise casto znamená. Chce-li se návrhu nęjakému pomoci se svęta, dá se do komise. A tak casto i komise poműze církevní hudbę. Vydá se fulminantní provolání ve všeobecných výrazech, ale na tom je dost, a pak si kazdý regenschori dęlá zas, co chce. | ||||
|