|
| ||||
| ||||
|
56 CYRILE XXXVI.
sbormistrem svętského spolku pęveckého by mne chtęli míti, ale v kostelním zpęvu, který prece je mým hlavním úkolem, to mne podporovati nemíní, leda v mezích zákona a rádu vyucovacího. Tyhle vyhlídky nejsou príliš vábny. Tęším se, ze zase obdrzím od prítele radu uprímnou ! Bratrícku v utrpení! Tohle jsme všecko prodęlali! Mladické rűzky nám otloukli, ale lebka ztvrdla — dobre ze jen po vrchu, tak ze nyní dovede odolati a proraziti vpred se svou dobre rozvázenou myšlenkou. Nechvátat! Vytrvat! Písnę oblíbené, ale pri tom cenné, netreba vyhazovat! Af si je zpívají a casto zpívají. Prede mší sv., po mši sv., po pozehnání — místa dosti! A také pri mši svaté dají se upotrebiti; kterak? náš mladý velebnícek nás tomu naucil. Má to z Hradce. Brynychűv »Oltár« podává návod a je to praktické. Lid si zvykl mši sv. sledovati s lepší pozorností. Kdyz knęz zacne mši svatou, — ovšem tichou — umlknou varhany a dęti spustí unisono »Vyznávám« dle »Oltáre«. Pak se zpívá nęjaká sloka písnę de, obętování. Zde modlí se zase dęti: »Prijmiz svatá Trojice« ; zase hraji ku zpęvu. Pri prijímání ríkají zase spolecnou modlitbu a po té do pozehnání se zpívá. S dętmi, které tomu naucil velebnícek, chytají se velcí a tak mají obojí pohro- madę. Sledují mši sv. a nepricházejí o své písnę. Je-li píseń mešní, zpívá se stále bez prerušování hlasitými modlitbami. Obtíze s pęveckým sborem bývaly a budou. Sborű placených dopráti si mohou málokde. Treba tedy ochotných sil. Ochotnické síly podléhají rűzným proudűm verej- ného mínęní. Dnes je toto antiklerikální a vidí antiklerikalismus — odpusf to slovo -- v podceńování. Ale právę tím nutí všecky zivly solidní, aby se od nęho odvracely, a sesi- luje protiproud význacnę nábozenský. Treba tedy v zájmu posvátného umęní hudebního ochotné síly zorganisovati. Dríve byly tęmi organisacemi sbory literátské, dnes af jimi jsou Cyrillské Jednoty ! U nás je taková zrízena dávno. Pűsobívala i pri vlasteneckých slavnostech. Ale píchala také zivly pokrokové. Utvorily tedy vedle ní spolek zpęvácký »Lumír«. Co se stalo? Clenové byli témęr stejní v »Cyrillu« jako v »Lumíru«, regens kűru byl sbormistrem »Lumíra«, byl to vlastnę jeden spolek s dvęma jmény. Ale ani to se nelíbilo mnohým. Reditele kűru posléze sbormistrem nezvolili. A nyní musilo nastati rozdęlení duchű. Cyrillská Jednota vyšla z objetí »Lumíra« na pocet se- slabena, ale doufám, ze jí dorostem zase poműzeme ke vzrűstu ! Clenové Cyrilla nevzdalují se ostatnę »Lumíra«, aby se nereklo, ze jej chtęjí roz- bíti. Také by se tak stalo, nebof by potom v »Lumíru« bylo mnoho »sil«, které témęr not neznají a dovedou zpívati jen to, cemu se naucily z pamęti. Formálnosti, kterých je potrebí pri zalození spolku, ráda porídí nebo aspoń poműze poríditi Obecná Jednota Cyrillská. Nehled k tomu, abys mę1 mnoho clenű, radęji ménę a vytrvalých. Ani neshánęj mnoho prispívajících clenű, ac je dobre, műze-li spolek i takové míti ; úcelem Jednoty není, aby imponovala poctem a kasovními hotovostmi, ale uvędomęním a prací. Ostatnę v tom ohledu jistę nejdríve poradíš se s duchovní správou. Bez jejího souhlasu ani v tom smęru nepodnikej nicehoz nového! Doufám! ze má pro vęc i smysl i dobrou vűli. Bud zdráv! ®^ ®® LITERATURA. P. A e m i 1 i a n P a u k n e r: Graditale Dilexisti justitiam pro smíšený sbor á capella a Ońértorinm Ave Maria pro solový soprán, smíšený sbor a varhany. Obę zdarilé práce nadšeného a zaslouzilého Cyrillisty vrele doporucují se sborűm vyškoleným. Partitura i s hlasy K 1'20. (V. Kotrba.) ' P. G r i e s b a c h e r, Hymnus Pange lingaa, per XVI. modulos diversos 11. vocibus virilibus cantandus comitante organo op. 129, Part. M 1'80, hlasy po 60 pf. Alfred Coppenrath, Rezno. Dvojhlasé skladby »Pange lingua« pro 2 muzské hlasy vy- dané lze téz zpívati dvęma zenskými nebo chlapeckými hlasy, ponęvadz rozsah hlasű jest velmi mírný. Hlasy vedeny jsou tu v homofonii, tu v obycejné imitaci; prűvod varhan je samostatnę komponován a doplńuje zpęvné hlasy. Cís. 16. lze zpívati i ve ctverhlasu muzském. | ||||
|