|
| ||||
| ||||
|
60 CVRILL
zpíval nedávno s velikým úspęchem v Colosseu P. HARTMANN, O. FR. M., VECERE PÁNĘ, v Londýnę a pozván byl zazpívati králi Edvardovi. (V. Műller.) Jakási cistá zdrzelivost jest hlavní chara- *` DLE UREDNÍCH ZPRAV jest v Berlínę kteristickou známkou P. Hartmannova umęní. »Pau- bez zamęstnání 1000 hercű a 800 herecek, mezi pertas et humilitas «, jez tvorí jádro rehole sv. Fran- nimi síly vynikající. tiška, vyvolil skladatel reholník v jistém ohledu ** R. BERGER, baletní mistr drázdanské i za své umęlecké heslo. opery (dríve u našeho Národního) odešel násled- V mnohém, mozno ríci, jest charakteristika kem intrik do Ruska. trefnę vystizena, nikoli ve všem a jak obycejnę ** MNOHÉ ZLOZVYKY NA KÚRECH jsou bývá, schází tu prednosti obou. Ponęvadz budeme stereotypní, a prece, kdyby reditel i zpęváci nejednali míti prílezitost v brzku promluviti o D. L. Perosim bezmyšlenkovitę, sami by je odvrhli. Tak skoro obšírnęji, zűstáváme dnes u P. Hartmanna. zpravidla slýcháme: »Et kúúm — spiritu tó«, rhyt- Je vęru pravdou, ze je hlavní charakteristikou mem asi tímto p ~. o Jako zde díla jeho jistá prostota, vroucí zboznost, z níz plyne d' I • i zpűsob práce technické. Prostota tanemiluje vyzý- í jinde trhají se cásti vęty K sobe patrící, na príklad vavých velikých architektonických staveb hudebních. »Et clamor — meus ad te veniat«, a prec patrí »clamor meus« zrovna jalo »cum spiritu« dohromady, Zűstává pri skromnęjších prostredcích menších, které ** V POSLEDNÍM UNOROVEM ZASEDÁNI však pilnému posluchaci brzy vštípí úctu pred kon- sboru obecních starších v Praze bylo usneseno, aby trapunktickým umęním Hartmannovým. Vede si jistę, jednak z prostredku zádušních, jednak z penęz obec- ze poznáváme rázem, která prícina mnohých homo- ních pridáno bylo na platech r o c n ę pa 300 K fonicky zalozených cástí. Bylo to úmyslem sklada- 11 reditelum kűru, po 150 K 10 varhaníkűm a po 60 K telovým. Ostatnę fugové thema a provedení fugy 10 kalkantűm ra patronátę obce prazské pűsobícím. v »Sv. Petru« (Confiteantur Domino) ukazují, jak ** CEŠTÍ SKLADATELE zrídka ucházejí se dovede P. Hartmann pracovati. n státní stipendia, ponechávajíce je Nęmcűm. Proti dramaticky mohoucnęjším dilűm jiných Zádosti o nę s prilozenými pracemi do 1. kvętna skladatelű poutá a uchvacuje dílo Hartmannovo pri t. r. ministerstvu osvęty ve Vídni. vší bohatosti výrazu jistou jednotnou náladou. V tęchto * HAYDENZENTENARFEIER. 111. K o n- poetických náladách duši jímajících a povznášejících gress der internationalen Musikge- je hlavní tęzištę tvorby Hartmannovy. K dosazení jejímu uzívá ovšem prostredkű moderních, jak pokud sellschaft, Wien, 25.—29.Mai 1909. Bericht se harmonie týce, tak i v ohiedu motivickém. vom Wiener Kongressausschuss. Artaria 1909. Vy- dána byla kniha o 690 stranách, jez prináší jednání A tu nesmíme prehlédnouti, ze s oblibou uzívá a reci mezinárodního sjezdu hudebního ve Vídni Hartmann motivű ze zpęvű liturgických. Motivy cho- r. 1909, jenz konal se ve znamení oslav Hayde- rálu sv.-rehorského kazdou chvíli dolehnou v naše nových. S e k c e I. a—c męla programem staré ucho a dodávají celku oné veleby, kterou prosté, a nové dęjiny hudby. V ní podalo 26 historikű své ale ve své prirozené prostotę velebné tyto melodie historické výzkumy. Z nich P. G a i s s e r z Ríma vzdycky v posluchaci vnímavém vzbuzují. mluvil 0 8 církevních tónech vrecko-albánsl<ém po- Pokud se vlastní invence Hartmannovy týce, dání, Dr. František L u d w i g o vícehiasé hudbę mozno se srovnati s výše uvedeným úsudkem, ale XI. a XII. století, P. A u b r y Paríz o umęní kdo zná veliká oratoria Lisztova, bude prekvapen mensurálním a prósách liturgických století XIII. ; casto zajímavou jakousi shodou v tvorení motivickém, dr. S c h w a r t z z Lipska, dr. K r o y e r z Mnichova byf i práce skvęlého Liszta a prostého skladatele a dr. W o l f z Berlína o akcidentálech hudby men- reholníka byla tak rozdílna. surální století XVI . Se k c e I. d. męla na starosti Obratme se k Veceri Pánę samé! Predposlední historii opery a s e k c e 1. e dęjiny loutny a tabu- toto dílo Hartmannovo jeví proti prvému »Sv. Petru« latury loutnové. S e k c e 11. pojednala o hudbę exo- v ohledu instrumentace, harmoniky í dramatického tické a folkloru. Sekce III. męla na starosti výrazu znacný pokrok, ac zásady skládání zűstá- theorii, estetiku a didaktiku hudební. Tu zajímavou vají tytéz. byla prednáška prof. Habócka z Vídnę o vyucování První cást, zabývající se prípravou k Veceri zpęvu ve školách. V s e k c i IV. byla predmętem Pánę, je znamenitým dokladem toho, co bylo dríve bibliografie a práce organisacní. Se k c e V. a je- receno o poetických náladách Hartmannových. dnala specielnę o katolické hudbę církevní. Probošt dr. Schnabel z Vídnę mluvii o charakteri- Ponurá i v barvách orchestrálních nálada, vy- stice církevní hudby, prof. dr. Műller z Paderborna rűstající z vázného thematu, sestupujícího po stup- o nejstarší nęmecké písni, prof. dr. Weinmann nici v hloub, dobre vystihuje okamzik prípravy na z Rezna o staré a nové hudbę církevní, dr. Schne- starozákonné velikonoce, s bolestnou vzpomínkou rich o vídeńských spolcích pro pęstęní církevní na útrapy národa vyvoleného v Egyptę. Táhlá pro- hudby, prof. dr. Wagner z Freiburku o rehorském dleva rohű a pod ní v temném fagotu ozývající se chorálu, dr. Widmann z Eichstrttu o úpravę hu- thema výbornę uvádí v náladu vecera predveliko- debních dęl k praktickému provedení, prof. Moissl nocního, ale i vzrűstající ruch zástupu, ba i sbor z Liberce o uskutecnęní zásad »Motu proprio« knęzí v jasném D-dur (viz motiv 1 v císle 1. z 22.11. 1903; prof. Moissl bohuzel ukázal pri své r. 1910) Exhortatus est, nezbavuje se pri vší ve- prednášce, ze chorálu edice vatikánské naprosto ne- selosti jakési prázdnoty, která charakterisuje typ rozumí, a doporucoval, aby nový chorál se rozši- naproti vypinęní, jen jasné fanfáry knęzí, oznamu- roval dle zásad Haberlova »Magister choralis« ! ! jící smrt starozákonného beránka,,,trhají mraky roz- Byl ovšem prof. Moissl ostatními recníky vyveden lozené nad celým tímto úvodem. Císlo celé je zalo- nálezitę ze svého omylu! V sekci V. b. jednalo se zeno trojdílnę. Po úvodu orchestrálním zbudovaném o evangeli;ké kostelní hudbę a v sekci V. c. o var- na thematu uvedeném hanách a varhanárství. — V komitétu z Cech zase- Cor. -- dali: prof. E. Bezecný, prof. dr. Z. Nejedlý, místo- predseda c. k. h. komise Rudolf bar. Procházka, prof. dr. J. Rietsch a dr. Rychnovský. — Dúlezité pro nás o kongresu poznatky uverejníme v císlech - Fag príštích. | ||||
|