|
| ||||
| ||||
|
66 CYRILL XXXVI.
pal< r. 1872 místo assistenta na c. k. hvęzdárnę v Praze a po trech letech odešel do Wiirzburku, povolán byv za assistenta experimentální fysiky slavným fysikem nęmeckým, professorem Friedrichem Kohlrauschem. Roku 1876 povýšen byl na doktora filosofie na universitę v Praze. Jiz tehdy zabýval se podrobnę Strouhal otázkami akustickými, o cemz svędcí jeho práce »Uber eine besondere Art der Tonerregung«, jez byla prací habi- litacní, kterou se r. 1878 habilitoval na universitę ve Wiirzburku jako docent experimen- tální fysiky. V ní vykládá Strouhal vznik tónű trecích, t. j. tónű vznikajících vzduchem proudícím stálou rychlostí kolmo k délce napiatého drátu (struny) aneb vűbec tęlesem, proti nęmuz proudí vzduch, nebo které se ve vzduchu pohybuje, majíc podélný tvar stálého prűrezu jakéhokoliv. Výška tónu takto buzeného závisí na rychlosti pohybu a na prűrezu tęlesa (drátu), nezávisí však na napętí a materiálu tęlesa. Zajímavo jest, ze tęmito tóny trecími lze vzbuditi na strunách svrchní cili harmonické tóny, a to kazdý zvlášf. Kdyz roztocíme napiatý svisle drát na drevęném rámci odstredivým strojem a zvyšujeme postupnę rychlost otácecí, rozezvucí se drát slabým tónem trecím, jehoz výška absolutní stoupá, az ponenáhlu prejde v tón jasný, kdyz tón trecí shoduje se s nękterým svrchním tónem napiatého drátu. Tocíme-li dále rychleji, zní tón trecí opęt slabęji, az zase spolu- znęním s dalším vyšším tónem svrchním zmohutní, a tak se zjev postupnę strídá. I mű- zeme takto jednotlivé harmonické tóny strun vytvoriti, cehoz nelze docíliti zádným zpűsobem jiným. Na dűlezité zjevy tyto upozornil Strouhal první. Ve Wiirzburku zarizoval se v letech sedmdesátých nový fysikální ústav universitní, takze Strouhal nabyl tam bohatých zkušeností v tomto oboru, jez v pozdęjším svém pűsobišti v Praze pinę dovedl uplatniti. R. 1880 byl povolán na doporucení K. I-Iorn- steina, reditele hvęzdárny v Praze, za místoreditele carského ústredního observatoria fysikálního v Pavlovsku u Petrohradu, kdez konají se práce a pozorování meteorologická a o zemském magnetismu, ale místa toho neprijal. Nové nabídky dostalo se Strouhalovi z New-Yorku r. 1881, kdez jmenován byl professorem fysiky na geologickém ústavę Spojených obcí severoamerických. Zatím však rozdęlena byla prazská universita na ceskou a nęmeckou a Strouhal povolán byl dne 21. dubna 1882 za rádného professwa experimentální fysiky na universitu ceskou, kdez pripadl mu obtízný úkol zaloziti fysi- kální ústav, a to nejdríve skrovnický v provisorních místnostech v Klementinu. Po dlouhých, ctvrt století trvajících bojích a mnohých prűtazích a prekázkách, jez energii a vytrvalosti Strouhalovę podarilo se šfastnę prekonati, vybudoval do konce roku 1907 ceské universitę dűstojný ústav pro experimentální fysiku velmi úcelnę zarízený a vy- pravený všemi moderními vymozenostmi. Vedle cinnosti ucitelské, ve které jest Strouhal skvęlým vzorem experimentátora fysikálního, jenz kazdý pokus co nejpeclivęji pripravil a do všech podrobností prozkoušel, a vedle prací vędeckých zastává Strouhal úrad predsedy trí zkušebních komisí, totiz komise pro ucitelství na školách stredních, na školách obchodních a na lyceích. Od r. 1892 je téz clenem normální cejchovní komise ve Vídni. Není úkolem naším líciti zde vędeckou cinnost Strouhala jako fysika vűbec, za niz dostalo se mu hojných vyznamenání a jmenování clenem cetných spolecností vędeckých domácích i zahranicních, nýbrz chceme vytknouti jen zásluhy jeho o hudbu. Láska a porozumęní pro hudbu a otázky hudební vűbec neopustily ho ani v pozdęjších letech zivota. Nezapomenutelnými zűstanou jistę všem jeho posluchacűm, kterí jen ponękud mají smysl pro hudbu, okamzi, fysice zasedá k malým, ale pękným varhanám a doprovází pin nadšení výklady své o theorii hudby ukázkami hudebními a budí tak i v posluchacích svých pochopení krásna hudebního. Z této záliby v hudbę jest zcela pochopitelno, ze hned kdyz dokoncil roku 1900 první cást svého monumentálního díla o experimentální fysice, totiz »Mechaniku«, oddal se Strouhal horlivę spisování »Akustiky«, tak ze vyšla jiz koncem roku 1902. Jaká byla pri tom vűdcí myšlenka spisovatelova, vysvítá z predmluvy, v níz praví mezi jiným: »Z p o d r o b n o s t í« prijato tolik, kolik treba, aby se z á k 1 a d n í v ę c i d o p 1 n i 1 y, nikoli však, aby se podrobnostmi prílišnými ztrácel prehled celkový ; nemá zajisté kniha býti archivem všech speciálních prací akustických, nýbrz ucebnicí pro studující a spisem, v nęmz by poucení ve vęcech hlavních nalezli cetní prátelé, jez akustika má zejména v kruzích hudebních. Vzhledemktęmtopropracován byl-podrobnęjizvláštę oddíl akustiky hudební. Jestif práním mým, aby knihy bylo uzíváno téz | ||||
|